Nizozemská firma Vitestro získala od amerického úřadu FDA povolení používat autonomní zařízení Aletta pro odběr krve dospělým mimo nemocnice. Robot kombinuje infračervené snímání, ultrazvuk, Dopplerovo měření a algoritmy pro vyhledání žíly, zavedení jehly i manipulaci se zkumavkami. V nizozemské studii s více než 1 600 účastníky uspěl při prvním pokusu v 94,5 procenta případů; při neúspěchu nastupuje zdravotník. Technologie by mohla zvýšit kapacitu laboratoří postižených nedostatkem flebotomistů, protože jeden pracovník může dohlížet až na tři přístroje. Odborníci však žádají další data o fungování u tmavších odstínů kůže i o kvalitě odebraných vzorků pro laboratorní testy.

Studie Stanfordovy univerzity ukázala, že stárnutí orgánů u myší může souviset se zhoršeným odstraňováním zestárlých neutrofilů, tedy bílých krvinek. Klíčovou roli hrají tkáňové makrofágy, které s věkem hůře čistí tyto buňky a tím podporují chronický zánět. Omezení signalizace receptoru EP2 pomocí léků či genetické úpravy obnovilo část jejich funkcí. Starší myši pak vykazovaly příznivější zánětlivé ukazatele, lepší paměť, svalovou kondici i srdeční funkci. Podobné vzorce byly nalezeny v dříve publikovaných datech z lidských jater a srdce, výsledky však zatím nepředstavují ověřenou léčbu pro lidi. Selektivní lék blokující EP2 dosud není schválen.

Studie na myších popsala nervový okruh, kterým signály z nosní dutiny ovlivňují mozkové oblasti spojené s úzkostí. Vzdušné proudění zachycené čichovými neurony putovalo přes čichový bulbus a perirhinální kůru až do amygdaly. Pomalejší stimulace nosního dýchání snižovala projevy úzkosti, zatímco rychlejší je mohla zesilovat. Dvou týdenní režim pomalého proudění vzduchu nosem u myší obnovil nervovou aktivitu a zmírnil úzkostné chování. Autoři upozorňují, že výsledky nelze bez dalšího výzkumu přenést na lidi, protože experiment zahrnoval pouze samce myší.

Analýza genetických a epigenetických dat naznačuje, že syndrom chronické únavy, long covid, posttraumatická stresová porucha, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza mohou zasahovat do stejných biologických sítí. Přestože se u nemocí přímo nepřekrývá mnoho genů, jejich rizikové faktory se sbíhají kolem regulačních genů ovlivňujících imunitu, zánět, hormonální signalizaci a tvorbu energie v mitochondriích. Výzkum označil za možný společný prvek dlouhodobou aktivaci imunity následovanou vyčerpáním imunitních buněk. Závěry zatím vyžadují další laboratorní i klinické ověření, ale mohly by podpořit vývoj objektivních krevních testů a nových léčebných postupů.

Studie Stanfordovy univerzity spojila xantelasmata, tedy žlutavé tukové usazeniny v okolí očí, s vyšším výskytem infarktu, cévní mozkové příhody a přechodné ischemické ataky. Výzkumníci porovnali téměř 18 tisíc lidí s tímto nálezem se stejně početnou kontrolní skupinou. Během prvního roku prodělalo infarkt 1 procento pacientů s xantelasmaty oproti 0,35 procenta kontrol; vyšší byl i podíl mrtvic. Skvrny samy o sobě zdravotní příhody nezpůsobují, mohou však signalizovat dosud neodhalené či nedostatečně léčené kardiovaskulární rizikové faktory. Autoři doporučují u těchto pacientů včasné vyšetření a prevenci včetně úpravy životního stylu, kontroly tlaku a případné léčby vysokých tuků v krvi.

Studie na myších naznačuje, že houba Mucor racemosus žijící ve střevním prostředí může tlumit některé následky ozáření. Zvířata, která ji dostala, vykazovala menší úbytek hmotnosti, zánět i oxidační stres a méně poškozené střevní tkáně. Účinek souvisel mimo jiné s aminokyselinami podporujícími opravu DNA a s látkou ovlivňující střevní bakterie a tvorbu methioninu. Fermentovaný sýr s touto houbou u ozářených myší zlepšil střevní bariéru a snížil zánětlivé ukazatele. Zjištění je zatím předklinické a případné použití u lidí vyžaduje další výzkum, zvláště kvůli možnému riziku pro osoby s oslabenou imunitou.

Výzkum kanadských vědců ukazuje, že arktické řeky mohou během sezonního tání narušovat sediment výrazně rychleji, než se dosud předpokládalo. Laboratorní pokusy zaznamenaly erozi zhruba desetkrát vyšší než u nezamrzlého podloží. Když roztaje jen povrchová vrstva půdy, pod ní zůstává zmrzlý permafrost, který brání vodě vsakovat se do hloubky. Voda se proto rozlévá do stran, vytváří nové kanály a odnáší více půdy a písku. Poznatky mohou zlepšit předpovědi proměn arktické krajiny v důsledku oteplování a úbytku ledu.

Rozsáhlá dánská observační studie naznačuje, že lidé s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu, kteří začali užívat statiny do roka, měli po deseti letech o 15 % nižší relativní riziko demence než pacienti bez této léčby. Při zahájení léčby za jeden až pět let po diagnóze bylo relativní riziko nižší o 10 %. Absolutní desetileté riziko demence činilo 3,9 % bez statinů, 3,5 % při pozdním nasazení a 3,3 % při časném nasazení. Studie zahrnula 132 585 lidí a neprokazuje příčinnou souvislost, její závěry však podporují včasné zvážení statinů zejména u pacientů s vysokým LDL cholesterolem.

Sonifikace převádí číselná data na zvuk a může pomoci tam, kde je zrak uživatele zaměstnán nebo kde jsou vizualizace nepřehledné. Podle výzkumníka Stephena Roddyho dokáže sluch souběžně zachytit jemné změny, více datových toků i signály skryté v šumu. Metody jako audifikace zrychlují nízkofrekvenční signály do slyšitelné oblasti, zatímco mapování parametrů přiřazuje proměnným výšku tónu, hlasitost či nástroj. Využití sahá od gravitačních vln a EEG přes genetiku až po dohled nad datovými sítěmi. Umělá inteligence může data předem třídit a sonifikace pak člověku zpřístupní výsledné vzorce. S nástupem sítí 6G by se zvuk mohl stát důležitým nástrojem pro řízení a diagnostiku rozsáhlých komunikačních systémů.

Dna, nejčastější zánětlivá artritida, se stále častěji objevuje také u mladších mužů. Výzkumy naznačují, že muži s dnou mají výrazně vyšší riziko erektilní dysfunkce, přičemž roli mohou hrát zvýšené hladiny kyseliny močové. Studie z roku 2025 u lidí ve věku 24 až 49 let spojila každé zvýšení kyseliny močové o 100 μmol/l s více než 2,5násobně vyšší pravděpodobností potíží s erekcí. Pokusy na potkanech ukázaly, že vysoká kyselina močová může přímo narušovat erektilní tkáň, účinnost léčby snižující uráty však zatím nebyla potvrzena u lidí. Neléčená dna může mít vedle kloubních potíží i kardiovaskulární následky, proto odborníci upozorňují na potřebu lepší léčby a otevřenějšího zjišťování sexuálních obtíží u pacientů.

Přehled pěti studií s přibližně 2 000 účastníky ukázal, že náramkové trackery často špatně odpovídají tomu, jak lidé sami vnímají kvalitu svého spánku. Zařízení dokážou poměrně dobře sledovat délku a pravidelnost spánku, ale nezachytí spolehlivě únavu, pocit osvěžení ani potíže typické pro nespavost. U lidí s nespavostí například Fitbit v některých datech nadhodnocoval dobu spánku asi o půl hodiny a efektivitu spánku o osm procent. Autoři upozorňují, že zejména starší lidé, pacienti s depresí či poruchami spánku by neměli údaje z hodinek považovat za náhradu lékařského vyšetření. Při přetrvávajících potížích může být pro lékaře užitečnější spánkový deník a popis subjektivních příznaků.

Výzkumníci upozorňují, že nižší údaj biologického věku sám o sobě ještě nedokazuje skutečné omlazení organismu. Za přesvědčivý výsledek považují souběh mladších molekulárních ukazatelů se zlepšením svalové síly, pohyblivosti, kognice či imunity. Změny by navíc měly přetrvat po ukončení léčby a potvrdit je různé nezávislé metody měření. Biologické hodiny jsou zatím cenným výzkumným nástrojem, jejich význam pro jednotlivce však není dostatečně ověřen. Autoři také rozlišují mezi zpomalením stárnutí a jeho obrácením, které nelze chápat jako návrat času zpět.

Vzácný Rapunzelův syndrom vzniká, když se v žaludku a střevě nahromadí nestravitelné vlasy a vytvoří takzvaný trichobezoár. Lékaři popsali případ šestnáctileté dívky, u níž útvar sahal ze žaludku do dvanáctníku a zcela zablokoval trávicí trakt, takže jej museli chirurgicky odstranit. Dívka neměla patrné lysiny ani známou psychiatrickou diagnózu, později však uvedla, že si asi dva roky občas vytrhávala a polykala vlasy. Autoři upozorňují, že při nevolnosti, zvracení či bolestech břicha u dospívajících je třeba tuto možnost zvážit i bez zjevných známek poruchy vytrhávání vlasů.

Rozsáhlá genetická studie porovnala pacienty s cukrovkou 1. typu podle dvou rizikových genetických profilů, HLA-DR3 a HLA-DR4. Analýza více než 9 000 pacientů a 14 000 kontrol ukázala rozdíly, které podporují možnost, že jde o odlišné podtypy nemoci. U profilu DR3 se výrazněji uplatňují žírné buňky spojované se zánětem a alergiemi, zatímco u DR4 hrají větší roli T-lymfocyty ničící beta buňky slinivky. Poznatky by v budoucnu mohly pomoci zpřesnit odhad rizika, klinické studie i cílenou léčbu podle genetického pozadí pacienta. Autoři zdůrazňují, že závěry je ještě nutné ověřit dalším výzkumem.

Populace hlavonožců, zejména olihní, v posledních desetiletích rostou, příčiny tohoto vývoje však nejsou jednoznačné. Nová modelová studie naznačuje, že úbytek vrcholových predátorů může olihním nepřímo prospívat díky většímu množství drobných ryb, ale nemohou nahradit ztracenou biomasu predátorských ryb. Vyšší teplota vody v modelu naopak snižovala biomasu olihní, protože jim zvyšuje energetické nároky. Jejich úspěch může souviset hlavně s rychlým růstem, krátkým životem a schopností osidlovat narušené ekosystémy. Autoři zároveň upozorňují, že při nedostatku potravy může oteplování jejich růst populace nakonec omezit; studie zatím neprošla odborným recenzním řízením.

Dvě klinické studie třetí fáze naznačují, že upadacitinib, lék používaný proti zánětu a artritidě, může pomáhat lidem s těžkou ložiskovou alopecií. Po 24 týdnech dosáhlo alespoň 80% pokrytí vlasové pokožky zhruba 45 % pacientů při dávce 15 mg a přibližně 54 až 55 % při dávce 30 mg, zatímco u placeba to byly jen 1,5 až 3,4 %. Úplný návrat vlasů na hlavě zaznamenalo podle dávky a studie 13 až 22,5 % léčených účastníků. Výsledky se začaly od placeba odlišovat už po osmi týdnech a pacienti uváděli také lepší kvalitu života. Studie zahrnuly 1 399 lidí ve věku 12 až 64 let, dlouhodobá bezpečnost a srovnání s jinými léčbami však ještě vyžadují další výzkum.

Španělská observační studie sledovala téměř 1 900 rodin a zkoumala vztah mezi chovem domácích zvířat a psychikou dětí ve věku sedmi až osmi let. Vlastnictví kočky ve čtyřech až pěti letech bylo spojeno s mírně vyšším rizikem vnitřních i vnějších potíží, například úzkostných příznaků, problémů s chováním či hyperaktivity. Naopak chov jiných zvířat než psů, koček a ptáků, například hlodavců, plazů nebo obojživelníků, souvisel s nižším rizikem těchto obtíží. U většiny dalších typů domácích mazlíčků se významná souvislost neprokázala. Autoři upozorňují, že studie nedokazuje příčinu: výsledky mohou ovlivňovat rodinné prostředí, volba zvířete i zdravotní stav dítěte.

Vědci pomocí dálkově ovládaného podvodního robota prozkoumali nebezpečně nepřístupné čelo ledovce Naajat Sermiat v jižním Grónsku. Kamera zachytila množství krilu, ryb, červů, korýšů, medúz i larev krabů, které žijí na rozhraní ledu a moře. Pozornost badatelů upoutaly proudy usazenin padající z ledovce jako vodopády; kril k nim aktivně směřoval, což může naznačovat zdroj potravy v tající vodě. Výzkum má pomoci objasnit fungování ekosystémů závislých na mořských ledovcích. Jejich budoucnost ohrožuje rychlý ústup ledovců způsobený oteplováním klimatu.

Vědci z australské University of Queensland vyvinuli prototyp „Paraborg“: obřího švába vybaveného elektronikou, kamerou nebo dálkově ovládaným injektorem. Elektrody v tykadlech a zadečkových přívěscích umožňují hmyz bezdrátově směrovat, zatímco injektor pružinou vystřelí jehlu a pomocí oxidu uhličitého dopraví léčivo do cíle. Při laboratorních zkouškách švábi ve 25 pokusech vždy zvládli trasu dlouhou 2,5 metru a v 72 procentech případů úspěšně aplikovali injekci do silikonového terče. Výzkumníci počítají s rojem specializovaných jedinců, z nichž někteří budou hledat lidi kamerou a jiní ponesou léky. Technologie zatím není připravena pro nasazení u lidí, protože je nutné vyřešit komunikaci v sutinách, přesnost navigace, bezpečnost jehel, sterilitu i regulaci.

Francouzská klinická studie se 168 lidmi s nespecifickou bolestí v dolní části zad zjistila, že měkký bederní pás spolu s běžnou péčí může zlepšit zvládání každodenních činností. Během 12 týdnů dosáhlo alespoň třicetiprocentního snížení omezení zhruba 60 procent uživatelů pásu, oproti přibližně 40 procentům ve skupině s běžnou péčí. Lidé s pásem také méně často užívali léky proti bolesti a uváděli větší úlevu při pohybu. Přínos byl v průměru spíše mírný a studie neměla falešný pás pro srovnání, takže výsledky mohlo ovlivnit očekávání účastníků. Autoři zdůrazňují, že pás nemá nahrazovat pohyb, cvičení ani další aktivní léčbu; dlouhodobý účinek zatím není jasný.