zdraví

Studie švédských vědců naznačuje, že delší reprodukční období a užívání hormonální léčby v menopauze mohou souviset s menším poškozením drobných cév v mozku žen ve vyšším věku. Výzkum sledoval 352 zdravých žen narozených v roce 1944 a hodnotil jejich mozky pomocí magnetické rezonance v 70 letech. Každý další rok reprodukčního období byl spojen přibližně s o osm procent nižší pravděpodobností výskytu více známek onemocnění malých cév. Výraznější roli než časnější první menstruace měl pozdější nástup menopauzy. U nositelek genetické varianty APOE-ε4 byla hormonální léčba spojena také s větší tloušťkou některých oblastí mozkové kůry. Jde však o observační studii, která nedokazuje příčinný vztah a nepředstavuje důvod k nasazení hormonální léčby jako prevence demence.

Americký úřad FDA schválil přípravek bepirovirsen společnosti GSK pod názvem Hibsago pro léčbu chronické hepatitidy B. Lék podávaný jednou týdně injekčně má u části nemocných potlačit virus na nezjistitelnou úroveň i po ukončení veškeré léčby. Ve studiích třetí fáze dosáhlo funkční odpovědi po půlroční terapii 233 z 1 220 pacientů, tedy 19 procent, zatímco ve skupině s placebem nikdo. Účinek přetrval nejméně 24 týdnů po skončení léčby, avšak dlouhodobá trvalost výsledku zatím není potvrzena. Terapie může vyvolat i závažné nežádoucí účinky včetně zánětu jater, proto vyžaduje pravidelné krevní kontroly.

Souhrn tří randomizovaných studií se 719 účastníky naznačuje, že lidé pravidelně se sprchující studenou vodou hlásili o 31 procent méně pracovních absencí kvůli nemoci. Zároveň uváděli o 26 procent méně dnů nemoci než skupina, která se sprchovala převážně teplou vodou, a mírně lepší psychickou pohodu. Mnoho účastníků zpočátku odpadlo, ale ti, kteří u návyku vydrželi, si podle autorů postupně zvykali. Výsledky zatím neprošly recenzním řízením a vycházejí ze sebehodnocení, takže příčinný mechanismus ani účinek nelze považovat za definitivně potvrzené. Autoři doporučují případné otužování zavádět pozvolna a vnímat reakce vlastního těla.

Čínští vědci zkoumali tkáň varlat čtyř dárců různého věku a popsali výrazné rozdíly mezi mladšími a staršími vzorky. Stárnutí varlat souviselo zejména se změněnou komunikací mezi Sertoliho buňkami, které podporují tvorbu spermií, a Leydigovými buňkami produkujícími testosteron. Ve varlatech starších mužů byly v Sertoliho buňkách vyšší hladiny proteinu WLS. Zvýšení jeho tvorby v laboratorně kultivovaných buňkách urychlilo známky stárnutí, což naznačuje, že WLS může být více než pouhým ukazatelem tohoto procesu. Autoři však upozorňují, že studie pracovala s velmi malým počtem vzorků a její závěry je nutné ověřit na rozsáhlejších datech.

Malá pilotní studie vedená vědci z Harvardovy lékařské fakulty naznačuje, že každodenní konzumace borůvek by mohla seniorům se sedavým způsobem života pomáhat se zmírněním depresivních příznaků. Osmnáct lidí starších 65 let dostávalo po dobu tří měsíců buď lyofilizovaný borůvkový prášek, nebo placebo. Zlepšení se objevilo v obou skupinách, u borůvkové skupiny však bylo výraznější a konzistentnější, rozdíl ale nebyl statisticky průkazný. Vědci zaznamenali také drobné změny střevního mikrobiomu, včetně genů enzymů souvisejících s tvorbou neurotransmiteru GABA. Autoři zdůrazňují, že vzhledem k malému a málo rozmanitému vzorku je nutný rozsáhlejší výzkum.

Studie sledující 995 Američanů ve věku nad 65 let zjistila souvislost mezi častým denním zdřímnutím a pozdějším výskytem demence. Lidé, kteří spali přes den každý nebo většinu dnů, měli během sledování o 48 procent vyšší míru demence než ti, kteří nespali vůbec či jen zřídka. Vyšší riziko se pojilo také s neplánovaným usínáním a se zdřímnutími do 30 minut. Výzkum neprokazuje, že zdřímnutí demenci způsobuje; může naopak být časným ukazatelem změn v mozku nebo důsledkem narušeného nočního spánku. Autoři vyzývají k dalším studiím, které objasní směr této souvislosti.

Malá finská studie naznačuje, že jediný třicetiminutový pobyt v tradiční sauně může bezprostředně zvýšit počet bílých krvinek v krevním oběhu. U 51 lidí středního věku se po saunování při zhruba 73 °C zvýšil počet neutrofilů, lymfocytů i některých dalších imunitních buněk. Většina změn však do 30 minut po skončení procedury ustoupila, takže dlouhodobý význam pro odolnost vůči nemocem zatím není jasný. Výzkum nezkoumal všechny důležité podskupiny imunitních buněk a nemůže potvrdit, že sauna předchází infekcím. Autoři upozorňují, že extrémní teplo nese rizika a vyžaduje opatrnost.

Randomizovaná studie sledovala 52 zdravých mužů ve věku 18 až 39 let při močení vsedě a vestoje. Poloha neměla významný vliv na maximální průtok moči ani na celkový vymočený objem. Ve stoje trvalo nepatrně déle dosáhnout nejvyššího průtoku, tento rozdíl však vědci nepovažují za klinicky důležitý. Zdraví muži si tak mohou zvolit polohu podle vlastních preferencí a hygienických okolností. U mužů s potížemi dolních močových cest či zvětšenou prostatou mohou být závěry jiné; dřívější výzkumy naznačují, že sezení může podpořit lepší vyprázdnění měchýře.

Americký úřad FDA schválil zilganersen prodávaný pod názvem Zanvastro jako první léčbu zaměřenou přímo na Alexanderovu nemoc. Vzácné genetické onemocnění poškozuje mozek, míchu a myelin, může vést k poruchám pohybu, záchvatům i předčasnému úmrtí. Lék snižuje tvorbu proteinu GFAP, jehož abnormální shlukování stojí za poškozením podpůrných buněk nervové soustavy. Ve studii s 54 pacienty se u mladších účastníků motorické schopnosti stabilizovaly či zlepšily, zatímco u starších se zpomalilo zhoršování chůze. Přípravek se podává injekcí do páteřního kanálu jednou za tři měsíce; nejčastějšími nežádoucími účinky byly zvracení, bolest zad, kašel a bolest hlavy. Nejde o vyléčení nemoci, ale o možnost výrazně zpomalit její postup.

Analýza dat z britské databáze UK Biobank využila reformu z roku 1972, která v Anglii, Skotsku a Walesu zvýšila minimální věk pro ukončení školy z 15 na 16 let. Lidé narození po 1. září 1957 tak museli absolvovat o rok vzdělávání více než jejich jen o málo starší vrstevníci. Studie v časopise PNAS zjistila, že dodatečný rok školní docházky souvisel s nižším výskytem Alzheimerovy nemoci a dalších demencí i po desetiletích. Výsledek naznačuje příčinný vliv vzdělání, přesnou velikost účinku však autoři kvůli nízkému počtu případů nedokážou spolehlivě určit. Přínos byl patrný také u lidí s vyšším genetickým rizikem, včetně nositelů variant spojených s Alzheimerovou chorobou.