zdraví

Studie jihokorejských vědců naznačuje, že snímek očního pozadí by mohl neinvazivně odhadovat biologický věk člověka. Model vycvičený na téměř 30 tisících snímků sítnice určoval skutečný věk s průměrnou odchylkou 2,5 až 2,7 roku. Vyšší odhadovaný věk sítnice souvisel například s cukrovkou, kouřením, věkem podmíněnou makulární degenerací a šedým zákalem. Autoři upozorňují, že metoda zatím není dostatečně ověřena pro posuzování jednotlivců a lépe se hodí pro sledování trendů v populaci. V budoucnu by mohla při běžných očních vyšetřeních pomáhat vytipovat pacienty pro další zdravotní kontrolu.

Studie sledující více než 6 000 Korejců ve věku od 45 let zjistila, že lidé, jimž se během let zhoršovala schopnost zvládat každodenní úkoly, měli zhruba dvojnásobné riziko úmrtí. Šlo například o nakupování, přípravu jídla, hospodaření s penězi či užívání léků. U osob s narůstajícími obtížemi se častěji objevovaly depresivní příznaky, které podle statistického odhadu vysvětlovaly asi 16 procent této souvislosti. Výzkum je observační, a neprokazuje proto příčinu ani to, že pomoc s těmito činnostmi nebo léčba deprese riziko sníží. Autoři upozorňují, že nové potíže v běžném fungování mohou být podnětem k hledání zdravotních, praktických či psychických příčin.

Rozsáhlá britská studie naznačuje, že dlouhodobý stres a psychická či sociální zátěž souvisejí s chronickým mírným zánětem v těle. Vyšší zánět byl spojen s menšími srdečními dutinami, silnějšími stěnami srdce a nižším objemem krve vypuzeným při stahu. Lidé s nejvyššími hodnotami zánětlivých ukazatelů měli během sledování o 43 % vyšší riziko závažné kardiovaskulární příhody než pětina s nejnižšími hodnotami. Výzkum neprokazuje přímou příčinu, ukazuje však možnou cestu od každodenní zátěže přes zánět k poškození srdce. Riziko mohou vedle sociálních podmínek a duševního zdraví ovlivnit také kouření, obezita, pohyb a genetická výbava.

Systematický přehled a metaanalýza více než 20 studií zahrnujících téměř dva miliony lidí zjistily souvislost mezi diagnózou ADHD a častějšími zažívacími obtížemi. Lidé s ADHD měli celkově o 48 % vyšší pravděpodobnost gastrointestinálních symptomů než neurotypická populace. Výrazněji se objevovaly například průjem, zácpa, bolesti břicha, syndrom dráždivého tračníku či poruchy udržení stolice. Autoři upozorňují, že výsledky nedokazují, že ADHD tyto potíže způsobuje; roli mohou hrát stravovací návyky, stres, spánek, léky i změny střevního mikrobiomu. Lékaři by se proto podle nich měli pacientů s ADHD na trávicí potíže aktivně ptát.

Malá francouzská studie zjistila, že lidé nad 55 let, kteří se nejméně 30 let pravidelně věnovali aerobnímu pohybu, měli vyšší takzvanou vitalitní kapacitu než neaktivní vrstevníci. Nejvýraznější rozdíly se projevily ve variabilitě srdeční frekvence a v klidové saturaci krve kyslíkem. Naopak síla svalů, plicní funkce, zánětlivé ukazatele ani subjektivně vnímané zdraví imunity se mezi skupinami jasně nelišily. Výzkum zahrnul pouze 39 zdravých lidí a jeho průřezová povaha neumožňuje prokázat, že lepší ukazatele způsobil právě pohyb. Autoři proto upozorňují, že výsledky je nutné ověřit ve větších a dlouhodobých studiích.

Francouzská observační studie sledovala více než 112 tisíc lidí po dobu zhruba sedmi až osmi let a zjistila souvislost mezi vyšší konzumací některých konzervantů a rizikem vysokého krevního tlaku. Lidé s nejvyšším příjmem konzervantů měli o 24 % vyšší riziko hypertenze, zatímco vyšší příjem neantioxidačních konzervantů souvisel i s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Mezi sledované látky patřily například sorban draselný, dusitan sodný, kyselina askorbová, kyselina citronová či extrakt z rozmarýnu. Autoři zohlednili celkovou skladbu jídelníčku i příjem ultrazpracovaných potravin, studie však nedokazuje, že konzervanty zdravotní potíže přímo způsobují. Výsledky podle nich podporují doporučení upřednostňovat méně zpracované potraviny a další výzkum bezpečnosti přídatných látek.

Analýza dat z amerických okresů z let 2019 až 2025 ukázala silnou souvislost mezi nedostatkem spánku a nižší očekávanou délkou života. Po zohlednění neaktivity, zaměstnanosti a vzdělání zůstala tato vazba statisticky významná; v jednom modelu měl silnější vztah k délce života pouze kouření. Po zahrnutí obezity a diabetu předčil nedostatečný spánek také vliv obezity. Studie je observační, proto nedokazuje, že krátký spánek přímo zkracuje život, upozorňuje však na jeho význam pro dlouhodobé zdraví. Autoři doporučují většině dospělých usilovat o sedm až devět hodin spánku za noc.

Světová zpráva o Alzheimerově nemoci pro rok 2026 popisuje zásadní posun ve výzkumu demence: některé nové léky dokážou v raném stadiu nemoci mírně zpomalit kognitivní úpadek. Léky donanemab a lecanemab jsou prvními plně schválenými přípravky, které neřeší jen příznaky, ale ovlivňují průběh onemocnění, přesto jejich přínos zůstává omezený a liší se mezi pacienty. V 192 klinických studiích se nyní testuje 158 možných terapií, včetně léků původně určených pro jiné diagnózy. Významnou roli má také prevence: úpravou rizikových faktorů, jako jsou vysoký tlak, kouření, nečinnost či cukrovka, by podle dostupných odhadů šlo oddálit nebo předejít až 45 procentům případů demence. Překážkou zůstává včasná a dostupná diagnostika i horší přístup pacientů ke klinickým studiím a novým léčebným možnostem.

Studie zveřejněná v časopise PLOS Medicine sledovala 95 559 účastníků britského zdravotního projektu po dobu téměř devíti let. Data z náramkových měřičů ukázala, že vyšší podíl REM spánku, fáze typické živými sny, souvisel s nižším rizikem 83 onemocnění včetně srdečního selhání, fibrilace síní či Alzheimerovy nemoci. Více hlubokého spánku bylo spojeno s nižším rizikem dalších sedmi nemocí, například diabetu 2. typu a Parkinsonovy choroby. Nejvýhodněji vycházel pravidelný spánek v délce šesti až osmi hodin; spánek kratší než pět hodin byl spojen s vyšším rizikem 37 nemocí. Výzkum prokazuje souvislosti, nikoli přímou příčinu a následek.

Studie se 104 Australany ve věku 65 až 75 let ukázala, že čtyři týdny řízeného stravování mohou výrazně změnit biomarkery používané k odhadu biologického věku. Největší zlepšení, odpovídající zhruba 3,5 až 4,1 roku oproti kontrolní skupině, nastalo u jídelníčku s nižším obsahem tuku a vyšším podílem sacharidů z převážně minimálně zpracovaných potravin. Neznamená to však, že lidé skutečně omládli o několik let; změny mohly odrážet rychlou reakci krevního tlaku, cholesterolu, cukru, inzulinu či zánětu. Výzkum byl krátký a zahrnoval malou skupinu relativně zdravých osob, proto neprokazuje zpomalení stárnutí ani delší život. K ověření dlouhodobých účinků na nemoci spojené s věkem jsou nutné další studie.