zdraví

Rozsáhlá analýza 124 dřívějších studií zahrnující 18 429 lidí ve věku od 40 let zkoumala vliv různých druhů pohybu na hustotu kostní hmoty. Nejlepší výsledky pro posílení kostí přinesla svižná chůze nebo běh, dobře si vedla také kombinace aerobního a silového tréninku. Významnější přínos se projevil přibližně od 600 MET minut týdně, což odpovídá zhruba dvěma až třem hodinám svižné chůze či běhu. Cvičení může mírnit úbytek kostní hustoty spojený s věkem a potenciálně snížit riziko zlomenin při osteoporóze. Výsledky byly výraznější u lidí středního věku a osob se zdravým BMI, zatímco u starších lidí a osob s nadváhou či obezitou byly slabší.

Pětileté sledování 730 starších lidí z bolivijských komunit Tsimané a Mosetén zjistilo demenci u méně než dvou procent účastníků. Výskyt je přibližně třikrát až čtyřikrát nižší než v USA a Evropě, přičemž rozdíl nevysvětluje pouze kratší přežívání nemocných. Riziko zvyšoval hlavně vyšší věk a genetická varianta APOE ε4, podobně jako v průmyslových zemích. Badatelé zvažují ochranný vliv fyzicky náročného způsobu obživy, stravy a nízké míry obezity, cukrovky či vysokého tlaku, ale přímé potvrzení zatím chybí. U řady nemocných se navíc neprojevoval typický obraz Alzheimerovy choroby, nýbrž známky cévního poškození a parkinsonské příznaky.

Japonská studie s 20 mladými dospělými naznačuje, že už pětiminutové vnímání vůně čerstvě uvařené kávy může snížit pocity únavy, napětí, úzkosti, zmatenosti a skleslosti. Vědci zároveň zaznamenali mírnou změnu EEG ukazatele spojovaného s relaxací, zatímco tep ani variabilita srdeční frekvence se významně nezměnily. Zlepšení nálady u jednotlivců přitom nesouviselo přímo se změnami mozkové aktivity. Výsledky je nutné brát opatrně, protože výzkum neměl kontrolní skupinu a zahrnoval jen malý vzorek studentů. Účinek může souviset i s očekáváním, vzpomínkami a naučenými asociacemi spojenými s vůní kávy.

Studie sledovala 5 674 dospělých v USA téměř sedm let a zaznamenala 373 úmrtí. Lidé s větším průměrem břicha a současně nízkou silou stisku ruky v poměru k velikosti těla měli o 97 % vyšší riziko úmrtí než lidé bez těchto znaků. Samotný větší průměr břicha v této analýze významnou souvislost nevykázal, zatímco nízká relativní síla stisku ano. Kombinace ukazatelů může podle autorů lépe zachytit viscerální tuk i svalovou slabost než BMI samotné. Výsledky zatím neznamenají zavedení nového rutinního testu, podporují však hodnocení zdraví pomocí více ukazatelů.

Desetileté sledování téměř 1 400 dospělých v Japonsku spojilo horší zdraví dásní s vyšším rizikem demence. Lidé s nejvýraznějším krvácením dásní měli o 56 % vyšší riziko všech forem demence a o 61 % vyšší riziko Alzheimerovy choroby než účastníci s nejmenším krvácením. Výrazné ustupování dásní souviselo s o 59 % vyšším rizikem demence, hluboké mezery mezi zuby a dásněmi pak s nárůstem o 72 %. Studie je pozorovací, proto nedokazuje, že onemocnění dásní demenci způsobuje. Autoři předpokládají, že roli může hrát dlouhodobý zánět v těle či ústní bakterie, a vyzývají k potvrzení výsledků ve větších a rozmanitějších souborech.

Studie amerických vědců zkoumala mozky 701 zemřelých dárců, z nichž 229 mělo totální kloubní náhradu. U lidí po náhradě kyčle naměřili vědci v průměru o 8,9 procenta více kobaltu ve čtyřech sledovaných oblastech mozku; nalezené částice svým složením odpovídaly materiálu implantátů. Výsledky naznačují, že otěr a koroze náhrad mohou u části pacientů překonat hematoencefalickou bariéru, přesný mechanismus ale není znám. Vyšší koncentrace kobaltu souvisela s většími známkami Alzheimerovy patologie, studie však neprokázala příčinnou souvislost ani spojení s úbytkem kognitivních funkcí. Autoři zdůrazňují, že přínosy kloubních náhrad převažují, zároveň doporučují další sledování možných dopadů kovových částic na mozek.

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie se 40 zdravými mladými dospělými zjistila, že pětidenní příjem bisfenolu A (BPA) v dávce považované americkými úřady za bezpečnou snížil periferní citlivost na inzulin o 9 procent. U skupiny s placebem se citlivost naopak mírně zvýšila. Výsledky představují dosud nejsilnější experimentální důkaz u lidí, že BPA může krátkodobě přispívat k inzulinové rezistenci, pravděpodobně ve svalové tkáni. Autoři upozorňují, že malý soubor mladých účastníků neumožňuje závěry bez dalšího vztáhnout na celou populaci. Studie podle nich podporuje přehodnocení současných limitů pro BPA, které se používá zejména v plastových obalech a pryskyřičných výstelkách plechovek.

Vzácné zčervenání nehtových půlměsíčků, takzvaných lunul, může podle přehledu případových studií souviset s dosud neodhalenými zdravotními potížemi. Autoři jej zaznamenali mimo jiné u srdečního selhání, cirhózy jater, revmatoidní artritidy či dalších kardiovaskulárních, autoimunitních a revmatologických nemocí. Výskyt na více nehtech spíše ukazuje na systémový problém, zatímco změna jediného nehtu může souviset s místním zánětem, krvácením nebo nádorem pod nehtem. Příčina zbarvení není zcela objasněna, pravděpodobně však hraje roli rozšíření drobných cév. Zjištění samo o sobě diagnózu nepotvrzuje, ale může být důvodem k lékařskému vyšetření.

Studie sledující více než 64 000 lidí ve středním věku po dobu průměrně osmi let spojuje chůzi s nižším rizikem úmrtí, a to podle kombinace počtu kroků a jejich tempa. Hranice 10 000 kroků denně není nezbytná: podobný přínos měli lidé s méně než 5 000 kroky při svižné chůzi kolem 80 kroků za minutu i ti, kteří ušli 5 000 až 7 500 kroků pomaleji. Za vhodný cíl se ukázalo nejrychlejší půlhodinové tempo dne v průměru 90 až 100 kroků za minutu. Bez ohledu na rychlost byla nejnižší úmrtnost spojena se 7 500 až 10 000 kroky denně. Jde o observační výzkum, který neprokazuje přímou příčinu, výsledky však mohou pomoci při tvorbě doporučení pro pohyb.

Lékaři nejprve pátrali po příčině neobvyklých skvrn na břiše mladého chlapce a zvažovali i poranění jater, vyšetření však nic neprokázala. Po návratu pacienta s horší a bolestivější vyrážkou zjistili, že při domácí výuce pokládal až na osm hodin denně nabíjený notebook přímo na břicho. Diagnózou byl erythema ab igne neboli syndrom „opečené kůže“, který vzniká při dlouhodobém působení mírného tepla. Po omezení přímého kontaktu se zdrojem tepla skvrny postupně zcela zmizely. Lékaři upozorňují, že dlouhodobé vystavení teplu může v chronických případech zvyšovat i riziko změn vedoucích k rakovině kůže.