zdraví

Naomi Whiteheadová, nejstarší známá obyvatelka USA a druhý nejstarší člověk světa, oslavila 116. narozeniny. Nová analýza skandinávských studií dvojčat naznačuje, že genetika může vysvětlovat až polovinu rozdílů v délce života, zejména pokud se nezapočítají úmrtí následkem nehod, násilí či infekcí. Význam genů podle vědců roste ve velmi vysokém věku, přesto nemohou spolehlivě předpovědět osud jednotlivce. Studie stoletých lidí poukazují na souvislost dlouhověkosti s ochranou před Alzheimerovou chorobou, nižším zánětem a lepším zdravím srdce. Roli však nadále hraje i životní styl, pohyb, společenské vazby, strava a vyhýbání se kouření či alkoholu.

Studie japonských vědců naznačuje, že už deset minut velmi pomalého běhu rychlostí zhruba 3 až 6 km/h může zlepšit náladu a některé schopnosti související s pozorností a sebekontrolou. V experimentu s 24 zdravými mladými dospělými účastníci po běhu uváděli vyšší bdělost a příjemnější pocity než po stejně dlouhém sezení. Měli také rychlejší reakce v testech a měření zaznamenalo silnější aktivaci částí levé prefrontální kůry. Autoři zvažují, zda roli nehraje rytmický pohyb hlavy při běhu. Výsledky jsou předběžné, protože studie byla malá, sledovala jen krátkodobé účinky a neporovnávala běh s chůzí.

Systematický přehled a metaanalýza 69 studií s více než 150 tisíci účastníky zjistily, že doplňky vápníku, vitaminu D ani jejich kombinace mají malý až žádný vliv na prevenci zlomenin a pádů. Kombinace obou látek sice vykázala nepatrné snížení rizika zlomenin, podle autorů však bez klinicky významného přínosu. Závěry byly podobné napříč věkem, osteoporózou, předchozími zlomeninami i nízkou hladinou vitaminu D. Studie se netýkala dostatečně lidí s těžkým deficitem vitaminu D ani pacientů léčených léky na osteoporózu, pro něž nelze přínos vyloučit. Autoři proto nepodporují rutinní užívání těchto doplňků k prevenci zlomenin, zejména vzhledem k nákladům a možným zažívacím potížím po vápníku.

Studie sledující více než 104 tisíc dospělých zjistila, že u mužů souvisí výrazný rozdíl mezi časy jídel ve všední dny a o víkendech s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění. Každá další hodina tohoto takzvaného jídelního jet lagu byla spojena se 14% vyšší mírou srdečně-cévních nemocí a o 21 % vyšší mírou ischemické choroby srdeční. Souvislost přetrvala i po zohlednění kvality stravy, délky spánku, času usínání a nepravidelnosti spánku. U žen se obdobný vztah neprokázal. Výzkum neprokazuje příčinu a následek, vědci však předpokládají, že nepravidelný režim může narušovat biologické rytmy a zatěžovat organismus.

Analýza snímků magnetické rezonance u účastníků americké studie SPRINT naznačuje, že důslednější snižování systolického tlaku může zpomalit postup onemocnění drobných mozkových cév. Lidé s cílem tlaku pod 120 mmHg měli za zhruba čtyři roky o 16,9 % pomalejší zhoršování souhrnného ukazatele změn na MRI než skupina s cílem pod 140 mmHg. Pokles tlaku až o 10 mmHg byl spojen s o 21,2 % pomalejší progresí, zatímco snížení nejméně o 20 mmHg s rozdílem 39,4 %. Studie však neprokázala přímé snížení rizika mrtvice ani úbytku kognitivních funkcí a její závěry se nemusí vztahovat na lidi s diabetem, prodělanou mrtvicí či demencí.

Studie se 64 málo aktivními lidmi ve věku 45 až 65 let naznačuje, že 12 týdnů užívání 10 gramů kreatinu denně může zvýšit podíl beztukové hmoty a sílu i bez odporového tréninku. Účastníci, kteří zároveň upravili jídelníček a pohyb, zaznamenali navíc větší pokles procenta tělesného tuku a lepší svalovou vytrvalost. Výsledky také naznačily možný přínos pro paměť a další kognitivní funkce, tyto poznatky jsou však zatím předběžné. Autoři upozorňují, že kreatin může cvičení doplňovat, nikoli nahrazovat; dřívější výzkumy bez tréninku přinesly nejednotné závěry. Studii je vhodné vnímat opatrně také kvůli vazbě hlavního autora na výrobce, který dodal doplněk a financoval část laboratorních testů.

Systematický přehled 87 randomizovaných studií s více než 6 500 účastníky ukázal, že celozrnné potraviny mohou zlepšovat několik ukazatelů kardiovaskulárního zdraví. Příjem 30 až 40 gramů denně, tedy asi dvou porcí, byl spojen s měřitelnými přínosy pro hmotnost, krevní tlak, LDL cholesterol, hladinu glukózy i zánětlivé ukazatele. Největší zlepšení většiny rizikových faktorů se objevovalo zhruba při 60 až 100 gramech denně, což odpovídá čtyřem až šesti porcím. U LDL cholesterolu naznačovala analýza výraznější účinek i při vyšším příjmu, avšak pro dávky nad 140 gramů denně je k dispozici méně dat. Autoři doporučují zejména nahrazovat rafinované obiloviny co nejméně zpracovanými celozrnnými variantami, například ovsem, hnědou rýží či quinoou.

Předběžná studie vědců z Yaleovy univerzity naznačuje, že misofonie, tedy silná negativní reakce na běžné zvuky jako žvýkání či popotahování, se může častěji vyskytovat v rodinách. Z 101 zkoumaných lidí s misofonií mělo 39 procent příbuzného prvního stupně se stejnými potížemi a 48 procent alespoň jednoho postiženého příbuzného. V rodinách se zároveň častěji objevovaly úzkosti, deprese, ADHD a obsedantně-kompulzivní porucha. Autoři upozorňují, že roli mohou hrát společné genetické i vlivy prostředí, přičemž nejde o důkaz jediného genu ani o jistotu dědičnosti. Studie zatím neprošla recenzním řízením a neměla kontrolní skupinu, výzkumníci proto připravují podrobnější analýzy DNA.

Malá pilotní studie naznačuje, že chemické látky zachycené stěrem z pupku mohou odlišovat zdravé osoby od lidí s Parkinsonovou nemocí, mírnou kognitivní poruchou či covidem-19. Vědci analyzovali těkavé organické sloučeniny pomocí laserové fotoakustické spektroskopie a nejvýraznější rozdíly našli ve vzorcích z nosu a pupku. Do výzkumu bylo zapojeno pouze 24 účastníků, takže metoda zatím nemůže sloužit k diagnostice. Výsledky navíc mohly ovlivnit rozdíly ve věku účastníků, hygieně či okolním prostředí. K ověření přínosu jsou nutné rozsáhlejší studie s věkově srovnatelnými skupinami v běžných podmínkách.

Britská studie s více než 47 000 pacienty naznačuje, že užívání léků ze skupiny GLP-1, mezi něž patří Ozempic, Wegovy či Mounjaro, souvisí s výrazně vyšším rizikem návratu obsahu žaludku při zákrocích v anestezii. U uživatelů těchto přípravků připadal výskyt aspirace nebo regurgitace na jednoho ze 71 pacientů, zatímco u ostatních na jednoho z 802. Riziko je sice absolutně nízké, vdechnutí žaludečního obsahu však může poškodit plíce nebo ucpat dýchací cesty. Autoři upozorňují, že výsledky mohou částečně ovlivňovat také obezita a cukrovka. Vysazení léků krátce před výkonem nemusí kvůli jejich dlouhému účinku problém vyřešit a může zhoršit kontrolu hladiny cukru v krvi. Pacienti by proto měli o jejich užívání vždy informovat anesteziologa.