výživa

Čínská studie mezi více než 5 000 lidmi ve věku nad 80 let zjistila, že ženy konzumující maso se častěji dožily 100 let než vegetariánky. Tento vztah se ale projevil pouze u účastnic s podváhou; u žen s normální hmotností či nadváhou se neukázal. Vegetariánky, které jedly ryby, mléčné výrobky nebo vejce, měly podobnou šanci na dlouhověkost jako konzumentky masa. Výsledky jsou pouze pozorovací a mohou je ovlivňovat další okolnosti, včetně změn jídelníčku ve stáří. Autoři zdůrazňují význam dostatečného příjmu energie a živin i vyvážené stravy z rostlinných a živočišných zdrojů.

Studie na myších naznačuje, že podání olivového oleje 15 minut před glukózou snížilo krátkodobý vzestup hladiny cukru v krvi. Olej zároveň zpomalil vyprazdňování žaludku a zvýšil hladiny hormonů glukagon, GIP a GLP-1. Podle vědců se na účinku podílí souhra hormonálních mechanismů a signálů bloudivého nervu; při narušení obou drah přínos výrazně zeslábl. Výsledky se projevily i u myších modelů diabetu a olivový olej si vedl zpravidla lépe než několik dalších testovaných tuků. Zjištění zatím nelze přímo vztahovat na lidi, ale podporuje výzkum pořadí konzumace potravin jako možné pomoci při regulaci glykemie.

Studie s 32 zdravými dospělými porovnala dvě třísetkalorická jídla s téměř shodným množstvím sacharidů, tuků, bílkovin, vody a soli. Ultrazpracovaná varianta však vedla k výrazně vyšší a déle trvající inzulinové odpovědi, zatímco hladina glukózy zůstávala mírně zvýšená déle než po minimálně zpracovaném jídle. Vědci zaznamenali také vyšší metabolický výdej a spalování tuků, ale nižší spalování sacharidů. Výsledky naznačují, že míra průmyslového zpracování potravin může ovlivňovat metabolismus nezávisle na kaloriích a základním nutričním složení. Možnými příčinami jsou fyzikální struktura potravin, jejich dostupnost pro trávení či účinky přidaných látek.

Studie sledující 4 523 Američanů ve věku nad 51 let naznačuje, že lidé s nadváhou či obezitou mohli po rozvoji demence žít déle než osoby s normální hmotností. Ve srovnání s normální hmotností bylo riziko úmrtí nižší o 16 procent u nadváhy, o 27 procent u obezity prvního stupně a o 22 procent u těžší obezity. Autoři zohlednili další zdravotní a sociální faktory a prověřovali i možnost zkreslení kvůli předchozímu úbytku hmotnosti. Výsledek však neznamená, že by pacienti měli přibírat; jde o pozorovanou souvislost, nikoli důkaz příčiny. Jedním z možných vysvětlení jsou větší energetické a nutriční zásoby u lidí, kteří při demenci hůře jedí nebo ztrácejí váhu.

Vědci v Číně identifikovali tři krátké peptidy z jedlé houby špičky obecné, které v laboratorních roztocích zesílily vnímanou slanost. Nejúčinnější molekula ASHGEGF zvýšila hodnocení slanosti o 70,59 procenta a prodloužila její vjem ze 75 na 105 sekund. Výsledky by mohly přispět k vývoji dochucovadel pro potraviny s nižším obsahem sodíku, jehož nadměrný příjem zvyšuje riziko vysokého tlaku a srdečně-cévních nemocí. Studie však neprokázala, o kolik by bylo možné sůl skutečně snížit při zachování chuti, a testy proběhly pouze ve specifických roztocích se syntetizovanými peptidy. Autoři proto chtějí ověřit bezpečnost, stabilitu a účinnost látek v reálných potravinách.

Studie se 101 dospělými s metabolicky podmíněným ztučněním jater zkoumala vanilkovou zmrzlinu slazenou cukrem, proteinem brazzeinem nebo brazzeinem s inulinem. Po variantách bez sacharózy byly vzestupy glykémie po jídle přibližně poloviční oproti běžně slazené zmrzlině, přičemž výraznější efekt se objevil u lidí s diabetem 2. typu. Brazzein je bílkovina původně nalezená v západoafrickém ovoci a při stejné hmotnosti může být až 2 000krát sladší než cukr. Autoři upozorňují, že receptury se lišily i dalšími složkami, proto nelze účinek připsat jen brazzeinu. K potvrzení dlouhodobého vlivu na diabetes, játra a další zdravotní ukazatele budou potřeba rozsáhlejší studie.

Mezinárodní federace diabetu v roce 2025 oficiálně uznala cukrovku 5. typu, dříve označovanou jako diabetes související s podvýživou. Tato forma se pojí s dlouhodobým nedostatkem živin, který může narušit vývoj slinivky a její schopnost produkovat inzulin. Postihovat může až 25 milionů lidí, zejména v zemích Asie a Afriky s vysokou potravinovou nejistotou. Pacienti bývají často chybně zařazováni mezi jiné typy diabetu, přestože nejsou výrazně inzulinově rezistentní. Nevhodně nastavená inzulinová léčba u nich může zvýšit riziko nebezpečně nízké hladiny cukru v krvi. Federace proto vytváří pracovní skupinu pro diagnostická kritéria, léčebné postupy, výzkumný registr a vzdělávání zdravotníků.

Randomizovaná studie se 108 lidmi ve věku 55 let a více sledovala účinky dvanáctitýdenního silového tréninku při vegetariánské a všežravé stravě. Obě skupiny při cílovém příjmu nejméně 1,2 gramu bílkovin na kilogram hmotnosti denně zlepšily sílu i fyzickou výkonnost podobně. Svalová hmota na rukou a nohou však u všežravců vzrostla výrazně více: v průměru o 0,66 kilogramu oproti 0,38 kilogramu u vegetariánů. U vegetariánů souvisel vyšší příjem bílkovin s větším nárůstem svalů, zatímco u všežravců se tento vztah neprojevil. Autoři upozorňují, že výsledky pocházejí převážně od zdravých, vzdělaných bělochů a nemusí platit pro všechny populace.

Analýza zdravotních dat více než 64 000 Švédů naznačuje, že důsledné dodržování zdravé severské stravy může během 24 let snížit riziko úmrtí ze všech příčin. Ve srovnání s obecnými výživovými doporučeními vyšel odhad o 4 % nižší, proti žádné dietní změně o 6 % nižší. Jídelníček staví na zelenině, ovoci, celozrnných obilovinách, bobulích, tučných rybách a nenasycených tucích; upřednostňuje například řepkový olej, oves a žito. Studie nebyla dlouhodobou klinickou zkouškou, ale statistickou simulací, takže výsledky bude třeba ověřit dalšími výzkumy. Severská strava může být pro obyvatele severní Evropy dostupnější a zároveň šetrnější ke klimatu než středomořský jídelníček.

Australští vědci v zaslepeném testu porovnali čerstvé a 24 hodin chlazené, následně ohřáté porce lasagní, butter chicken, dhálu a jablečného crumble. Účastníci dokázali u některých jídel rozpoznat rozdíl, ale pouze butter chicken jednoznačně častěji upřednostnili ve verzi z předchozího dne; získal ji téměř 64 % srovnání. U dhálu a crumble se sice změna projevila, preference však zůstaly vyrovnané, zatímco u lasagní se spolehlivý rozdíl ani preference neprokázaly. Autoři předpokládají, že u kořeněné omáčky se přes noc mohou lépe rozvinout či promísit chutě a vůně, případně omáčka zakryje méně příjemné změny při skladování. Výzkum je zatím předběžný a neprošel recenzním řízením, proto jej nelze vztahovat na všechny zbytky jídel.