vesmír

V raném vesmíru existovaly supermasivní černé díry s hmotnostmi miliardy Sluncí, což zpochybňuje konvenční teorie o jejich vzniku. Vědci zkoumali, zda tyto objekty mohly růst rychleji než umožňuje tzv. Eddingtonův limit, který omezuje růst černých děr kvůli tlaku horké plazmy. Simulace ukázaly, že krátkodobé období super-Eddingtonova růstu je možné, avšak dlouhodobě nepřináší významné masové zisky. Možné vysvětlení přítomnosti tak masivních černých děr v raném vesmíru tkví v existenci základních hmotných černých děr, které mohly vzniknout během rané fáze vesmíru po velkém třesku.

Japonští vědci z Keio univerzity zjistili, že před 7 miliardami let byl vesmír dvakrát teplejší než dnes. Měřili teplotu kosmického mikrovlnného pozadí, což je pozůstatek Velkého třesku. Výsledkem bylo 5,13 stupně nad absolutní nulou, což je dvojnásobek oproti dnešním 2,7 K. Tento výzkum potvrzuje predikce teorie Velkého třesku, že by se vesmír měl ochladit s rozšiřováním. Využitím dat z Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) vědci dosáhli bezprecedentní přesnosti měření a posílili důvěru v kosmologické modely.

Kometa 3I/ATLAS, třetí známá interstelární návštěvnice, se nečekaně výrazně zjasňuje při přibližování ke Slunci. Kvůli své poloze za naším sluncem bylo obtížné ji pozorovat ze Země, což vyřešily kosmické observatoře zaměřené na sledování koróny. Zjistilo se, že kometa září modřeji než sluneční záření a je výrazně jasnější, což naznačuje aktivní uvolňování plynů. Překvapivé zjasnění komety může být způsobeno složením nebo zvláštními podmínkami během její cesty vesmírem. Vědci stále zkoumají detaily těchto neobvyklých jevů.

Fyzici z Univerzity Britské Kolumbie zpochybnili možnost, že by vesmír mohl být simulací. Vedeni Mirem Faizalem dospěli k závěru, že žádná algoritmická teorie nedokáže plně popsat univerzální fyzikální realitu. Tím eliminovali ideu, že vesmír lze simulovat pomocí výpočetní teorie kvantové gravitace. Výzkum využil matematické věty o neúplnosti a nedefinovatelnosti, které ukazují limity našeho pochopení univerza a naznačují potřebu nad-algoritmického přístupu k jeho pochopení. Tímto se pokusili přidat nad vrstvu algoritmického chápání metateorii jako nový způsob, jak zkoumat fyzikální fenomény.

Nové snímky z teleskopu James Webb ukázaly mlhovinu Červený pavouk v dosud nevídaných detailech. Mlhovina, známá jako NGC 6537, obsahuje zářící střed a možného skrytého společníka. Tvar mlhoviny naznačuje přítomnost binárního systému. Mlhovina vyniká svými modře zobrazenými 'nohami', které se táhnou po třech světelných letech a jsou tvořeny molekulárním vodíkem. V srdci mlhoviny se odehrávají dramatické procesy, kde proudy ionizovaného železa vytvářejí vlnité vzory. Tato zjištění pomáhají pochopit poslední fáze hvězdného vývoje a naznačit budoucí osud našeho Slunce.

Astronomové zaznamenali prstencový systém, který se vytvořil kolem objektu Chiron, pohybujícího se mezi Jupiterem a Uranem. Chiron, patřící mezi kentaury, je menší planetka s chováním podobným kometám i asteroidům. Pomocí pozorování z roku 2023 bylo zjištěno, že Chiron vykazuje změny v prstencích během krátkého období. Výsledky ukazují na dynamické prostředí, kde nově vzniklé materiály postupně formují prstence. Tento jev poskytuje jedinečný pohled na vývoj prstencových systémů kolem menších těles v naší Sluneční soustavě.

Astronomové vytvořili novou radio mapu naší galaxie pomocí Murchison Widefield Array v Austrálii. Tato mapa umožňuje detailní pohled na Mléčnou dráhu díky širokému rozsahu radiofrekvencí. Kombinací dat ze dvou průzkumů, GLEAM a GLEAM-X, vznikl mozaikový obraz, který pokrývá 95 % jižní polokoule. Nová technika zpracování obrázků pomohla eliminovat zkreslení radio signálů způsobené ionosférou. Tato citlivá radio mapa odhaluje struktury, jako jsou pozůstatky výbuchů hvězd a nové hvězdné oblasti, a očekává se, že přispěje k mnoha vědeckým objevům v oblasti galaktického výzkumu.

Astronomové objevili složky života ve formě ledu mimo naši galaxii. V okolí hvězdy v Malém Magellanově mračnu identifikovali komplexní organické molekuly jako ethanol, acetaldehyd a methylformát. Tyto molekuly, důležité pro vznik základních stavebních prvků živé hmoty, byly nalezeny v prostředí s nižším obsahem kovů a vysokým radiace. Objev naznačuje, že složitá chemie potřebná k vytvoření života může vznikat i v extrémních podmínkách vesmíru. Výzkum pokračuje, aby zjistil rozšíření této chemie v celé galaxii.

NASA vytvořila zvukovou stopu zvukových vln z černé díry vzdálené 250 milionů světelných let. Tato vlna byla navýšena o 57 a 58 oktáv, aby byla slyšitelná pro lidské ucho. Zvuky, které jsou nyní slyšitelné, pocházejí z centra klastru galaxií Perseus a zní velmi strašidelně. Vlny byly původně detekovány v roce 2003 a obsahují nejnižší tón ve vesmíru, který lidstvo kdy zaznamenalo. Tyto zvuky nejenže mají vědeckou hodnotu, ale mohou také hrát roli v evoluci galaktických klastrů tím, že přenášejí energii přes plazmu.

Výzkum Saturnova měsíce Titanu zpochybnil známé chemické pravidlo. V extrémním chladu mohou na Titanu vznikat pevné látky z molekul, které se běžně neslučují. Studie naznačuje, že tyto látky jsou zde hojné. Výzkumníci zjistili, že polarita různých molekul nebrání jejich kombinaci do krystalických struktur. Tato zjištění mohou změnit naše chápání geologie Titanu a jeho krajiny. Na potvrzení těchto teorií si však budeme muset počkat do roku 2034, kdy na Titan dosáhne sonda Dragonfly.