astronomie

Astronomové zkoumali větrné rychlosti na skupině exoplanet známých jako horké Jupitery a zjistili, že jsou pomalejší, než očekávali, což přisuzují vlivu magnetických polí. Tento objev by mohl poskytnout nové důkazy o magnetické aktivitě mimo Sluneční soustavu a pomoci lépe pochopit podmínky na cizích planetách. Horké Jupitery jsou známé svými extrémními teplotami a blízkostí ke svým hvězdám, což ovlivňuje jejich atmosférické proudy. Výzkum poukazuje na to, že magnetická pole mohou zpomalovat větry na těchto planetách, a poskytuje nový pohled na studium exoplanet. Výsledky byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Astronomové objevili nový objekt, který může pomoci dešifrovat záhadné dlouhopéeriové rádiové přechodné jevy (LPT) z kosmu. Vědci spojili signál s magnetickou kataklyzmatickou proměnnou hvězdou, kde bílý trpaslík přitahuje materiál z doprovodné hvězdy. Tento objev sjednocuje různé charakteristiky dříve pozorovaných objektů a může být klíčový pro pochopení dalších LPT, které vykazují jen některé z těchto znaků. Tento průlomový výzkum byl publikován v časopise Nature Astronomy.

V roce 2019 astronomové pozorovali neobvyklé chování hvězdy, jejíž jas se na hodinu zvýšil, než se vrátil na normální úroveň. Tento jev by mohl být způsoben primordiální černou dírou, objektem teoreticky existujícím od počátku vesmíru, vážícím asi tolik jako tři Měsíce naší Země. Událost byla zachycena v rámci průzkumu s kamerou Dark Energy a pojmenována Phoebe. Astronomové museli vyloučit různé alternativy, aby dospěli k závěru, že jde o takto malou černou díru možná umístěnou v halo Mléčné dráhy. Tento objev podporuje teorii o existenci primordiálních černých děr a naznačuje potřebu citlivějších teleskopů k dalšímu výzkumu.

Slunce dosáhlo nového rekordu v délce radiového výboje, který trval 19 dní, což je téměř čtyřnásobek předchozího rekordu. Tento neobvyklý jev byl pozorován pomocí flotily kosmických lodí NASA a ESA, včetně Parker Solar Probe a Solar Orbiter. Výboj vycházel z velké magnetické struktury v atmosféře Slunce známé jako helmet streamer. Analýza ukázala, že tři koronální výtrysky hmoty přispěly k dlouhému trvání tohoto fenoménu. Studování těchto jevů může zlepšit naše předpovědi kosmického počasí a ochranu infrastruktury na Zemi.

Vědci pracující s teleskopem JWST objevili supermasivní černou díru, která předchází své hostitelské galaxii. Tento nález zpochybňuje dosavadní chápání růstu černých děr. Objevená černá díra má hmotnost 50 milionů slunečních mas a je součástí galaxie viditelné díky gravitační čočce. Tato zjištění naznačují, že černé díry nemusí růst podle dříve akceptovaných modelů. Výzkum vyvolal novou záhadu ohledně vývoje těchto vesmírných těles.

Na konci května nastane vzácný úkaz modrého mikroměsíce, který se nebude opakovat dříve než v roce 2053. Tento jev zahrnuje druhý úplněk v měsíci a dosahuje ho Měsíc na nejvzdálenějším bodě své orbitální dráhy vůči Zemi. Modrý mikroměsíc je zároveň nejmenším a nejvzdálenějším úplňkem letošního roku a je pozorovatelný při východu na východním horizontu oproti západu slunce. Tento přírodní jev, vznikající díky neúplné souhry délky lunárního a kalendářního měsíce, je doprovázen zajímavými astronomickými fakty, jako je syzygie. Příležitosti sledovat tuto kombinaci modrého úplňku a mikroměsíce jsou vzácné, proto stojí za to si ji nenechat ujít.

Černé díry zůstávají záhadné, ale díky detekci gravitačních vln máme větší vhled do jejich původu. Nejnovější data z kolaborace LIGO-Virgo-KAGRA ukázala, že černé díry vznikají různými způsoby. Mohou se tvořit z kolapsu obřích plynů či být výsledkem předchozích kolizí. Detekce gravitačních vln prudce vzrostla na 390 událostí, což umožňuje studium jejich vlastností a původu. Zjistilo se, že černé díry mají tendenci se formovat ve dvou hlavních hmotnostních skupinách, přičemž větší objekty mohou být důsledkem hierarchických srážek.

Teleskop Jamese Webba odhalil planetu LHS 3844b, podobnou Merkuru, která je o 30 % větší než Země. Exoplaneta se nachází 50 světelných let od nás a obíhá červeného trpaslíka. Její blízkost ke hvězdě zřejmě způsobila, že přišla o atmosféru a zůstala jen holá skála. Teplota na denní straně dosahuje 1000 kelvinů. Planetární povrch možná tvoří čerstvé skalní desky, naznačující geologickou aktivitu, nebo je pokrytý regolithem. Studie vylučuje existenci podobných deskových tektonik jako na Zemi.

Od zahájení pozorování vesmíru teleskopem JWST astronomové objevují záhadné „malé červené tečky“ (LRDs) ve vesmíru vzdáleném 12 miliard světelných let. Tyto objekty, jež pravděpodobně vznikly 600 milionů let po Velkém třesku, mohou být světlem z oblastí kolem supermasivních černých děr. Nedávný objev rentgenového záření z jednoho z těchto objektů, známého jako 3DHST-AEGIS-12014, naznačuje, že by mohl být přechodovým objektem mezi černými děrami a jinými vesmírnými jevy. Přestože jiné LRDs rentgenové záření neemitují, jeho přítomnost naznačuje možnou spojitost s vývojem raných supermasivních černých děr. Tento objev otvírá nové otázky ohledně struktury a vzniku těchto tajemných objektů.

Padesát let po misi Apollo 17 vědci stále neznají přesný původ Měsíce. Panuje shoda, že jej způsobil impaktor Theia, který narazil do Země před 4,51 miliardami let. Nejnovější modely naznačují, že větší impaktor by mohl vysvětlit chemickou podobnost měsíčních a zemských hornin. Po nárazu by Měsíc byl žhavým magmatem, ze kterého se mineralizovaly horniny. Vzorky přinášené kosmonauty z Apolla pomáhají vědcům rekonstruovat geologickou evoluci. I přes pokroky zůstává mnoho otázek ohledně složení a původu Měsíce.