psychologie

Předběžná studie vědců z Yaleovy univerzity naznačuje, že misofonie, tedy silná negativní reakce na běžné zvuky jako žvýkání či popotahování, se může častěji vyskytovat v rodinách. Z 101 zkoumaných lidí s misofonií mělo 39 procent příbuzného prvního stupně se stejnými potížemi a 48 procent alespoň jednoho postiženého příbuzného. V rodinách se zároveň častěji objevovaly úzkosti, deprese, ADHD a obsedantně-kompulzivní porucha. Autoři upozorňují, že roli mohou hrát společné genetické i vlivy prostředí, přičemž nejde o důkaz jediného genu ani o jistotu dědičnosti. Studie zatím neprošla recenzním řízením a neměla kontrolní skupinu, výzkumníci proto připravují podrobnější analýzy DNA.

Vědci popsali případ šestnáctiletého chlapce označeného KCL, který si s mimořádnou přesností vybavuje vlastní prožitky, včetně velmi raného dětství. Testy potvrdily, že jeho schopnost autobiografické paměti převyšuje výkon očekávaný u více než 99,9 % běžné populace. Vzpomínky se mu často samovolně vybavují po drobných podnětech, jako jsou vůně, hudba či věty. Pozornost, pracovní paměť i exekutivní funkce má přitom v normě, což podporuje závěr, že nejde o obecně nadprůměrné poznávací schopnosti. Studie naznačuje, že podstatou tohoto vzácného jevu je zejména snadnější a citlivější přístup k osobním vzpomínkám.

Vzácný Rapunzelův syndrom vzniká, když se v žaludku a střevě nahromadí nestravitelné vlasy a vytvoří takzvaný trichobezoár. Lékaři popsali případ šestnáctileté dívky, u níž útvar sahal ze žaludku do dvanáctníku a zcela zablokoval trávicí trakt, takže jej museli chirurgicky odstranit. Dívka neměla patrné lysiny ani známou psychiatrickou diagnózu, později však uvedla, že si asi dva roky občas vytrhávala a polykala vlasy. Autoři upozorňují, že při nevolnosti, zvracení či bolestech břicha u dospívajících je třeba tuto možnost zvážit i bez zjevných známek poruchy vytrhávání vlasů.

Studie psychologů z Torontské univerzity naznačuje, že pro celkovou životní spokojenost je klíčový pocit autonomie, tedy že člověk o svém životě a jednání rozhoduje sám. Výzkum mezi více než 1 200 dospělými v Kanadě a Británii porovnával vztahy, vnímanou schopnost zvládat věci a svobodnou volbu. Vztahy a kompetence souvisely se spokojeností hlavně proto, že podporovaly pozitivní pocity, zatímco autonomie zůstala významná i po zohlednění emocí. Lidé tak při hodnocení života nevnímají jen to, zda se cítí dobře, ale i to, zda je jejich život skutečně jejich vlastním rozhodnutím. Autoři upozorňují, že výsledky je třeba ověřit i v kulturně rozmanitějších populacích.

Dosud největší genetická studie vlastností osobnosti spojila s takzvanou velkou pětkou 1 260 genetických variant, z nichž 824 dosud známo nebylo. Jednotlivé varianty však mají zanedbatelné účinky a nelze z nich spolehlivě určit osobnost konkrétního člověka. Zachycené genetické rozdíly vysvětlují podle výzkumu přibližně 7,4 až 10,6 procenta rozdílů mezi lidmi, zatímco predikce z DNA objasní méně než čtyři procenta variability. Většinu vlivu tak zřejmě představují prostředí, kultura, zkušenosti a další negenetické faktory. Studie zahrnula data ze 46 souborů a až 1,14 milionu lidí; výsledky vyšly v časopise Nature.

Teoretická studie upozorňuje, že opakovaná komunikace se zákaznickými chatboty a sociálními roboty může vést lidi k přizpůsobování vlastního projevu strojům. Autoři tento možný jev nazývají „robotoidní lidství“: lidé by mohli potlačovat své zvláštnosti, nepředvídatelnost či nuance, aby od AI získali plynulejší odpovědi. Personalizované a lidsky působící systémy podle nich zároveň stírají hranici mezi komunikací s člověkem a programem. Výzkum zatím nepřinesl dlouhodobá měření na lidech, vychází však z dosavadních poznatků o interakcích lidí a robotů. Vědci proto vyzývají k experimentálnímu ověření dopadů a k etickému nasazování AI ve službách.

Trichotillomanie je opakované nutkání vytrhávat si vlasy či ochlupení, které může způsobovat viditelnou ztrátu vlasů i sociální a psychické potíže. Výzkumníci z univerzitní nemocnice v Heidelbergu sledovali 61 dospělých po dobu deseti dnů a zaznamenali 2 557 průběžných hodnocení a 702 epizod vytrhávání vlasů. Nejsilnějším ukazatelem následného jednání bylo samotné nutkání, přičemž předchozí epizody zvyšovaly pravděpodobnost dalších. Negativní emoce, únava a zejména nuda souvisely se silnějším nutkáním, avšak nuda jako jediná přímo předpovídala i samotné vytrhávání. Autoři proto míní, že dosavadní vysvětlení založené pouze na regulaci stresu a nepříjemných emocí nemusí být dostačující; roli může hrát i nízká míra stimulace.

Nová studie naznačuje, že rozšíření zorniček při překvapení není jen vedlejším projevem vzrušení, ale může mozku pomáhat opustit neaktuální očekávání. U 63 účastníků sledovali vědci při úloze s předvídáním barevných obrazců průměr zorniček i mozkovou aktivitu pomocí EEG. Neočekávané podněty vyvolaly rozšíření zorniček a aktivaci systému spojeného s noradrenalinem, zejména oblasti locus coeruleus v mozkovém kmeni. Lidé s výraznější reakcí lépe upravovali své učení podle změněných podmínek a méně podléhali zkreslení předchozími očekáváními. Reakce tak může fungovat jako rychlé „obnovení“ mentálního kontextu, které usnadňuje učení v nové situaci.

Předběžná studie na 200 zdravých dospělých naznačuje souvislost mezi některými bakteriemi střevního a ústního mikrobiomu a mírou psychopatických osobnostních rysů. Vyšší zastoupení rodů Allisonella a Prevotella a druhu Cloacibacillus evryensis bylo spojeno se silnějšími projevy bezcitnosti, manipulativnosti, impulzivity a antisociálnosti. Naopak bakterie Treponema vincentii v ústech souvisela s nižšími hodnotami těchto rysů. Výzkum neprokazuje, že mikrobi tyto vlastnosti způsobují, ale upozorňuje na možnou biologickou stopu, která přesahuje dosavadní modely zaměřené hlavně na mozek. Zjištění zatím čekají na recenzní posouzení a vyžadují další ověření.

Opakem déjà vu je jamais vu, při němž známé slovo, tvář či předmět na okamžik působí cize nebo neskutečně. V laboratorních pokusech se tento jev podařilo často vyvolat opakovaným psaním stejného slova: účastníci po desítkách opakování ztráceli pocit, že jde o skutečné slovo. Vysvětlením může být takzvané nasycení, kdy opakované vnímání dočasně naruší zpracování známého podnětu. Modelový výzkum z roku 2024 naznačuje, že mechanismus může vznikat už v nízkoúrovňovém zrakovém zpracování, nikoli pouze v centrech významu a jazyka. Jev se může objevovat také u epilepsie spánkového laloku a potenciálně souviset s nutkavým opakovaným kontrolováním u OCD.