psi

Nová studie analyzovala vzorky 894 psů zapojených do projektu Dog Aging Project a hledala souvislosti mezi velikostí těla a stárnutím. Větší plemena podle ní ztrácejí rychleji metylaci DNA v oblastech spojených s pohyblivými genetickými prvky LINE1. Tyto takzvané skákající geny mohou při nedostatečné regulaci poškozovat DNA, což může přispívat k rychlejšímu biologickému stárnutí a kratšímu životu velkých psů. Výzkumníci zjistili, že velcí psi ztrácejí metylaci LINE1 ročně zhruba o 35 procent rychleji než malí. Studie také spojuje vyšší epigenetický věk s větším rizikem úhynu a naznačuje, že podobné mechanismy by mohly být důležité i pro stárnutí lidí.

Studie milánských vědců naznačuje, že i psi bez výcviku a bez zkušeností s epilepsií dokážou spontánně reagovat na pach spojený se záchvatem. Třicet psů dostalo na výběr vzorky potu odebrané během záchvatu, mimo něj a kontrolní vzorek. Čtrnáct z nich se nejprve vydalo ke vzorku ze záchvatu, což bylo výrazně častější, než by odpovídalo náhodě. Psi přitom neprojevovali strach ani nepohodlí a pach záchvatu nezkoumali déle než ostatní vzorky. Výsledky mohou ukazovat na specifické těkavé látky, které psi rychle zachytí, výzkum však zatím pracoval jen se vzorky od jediné pacientky.

Psi žijící v černobylské uzavřené zóně jsou geneticky výrazně odlišní od psů z města Čornobyl vzdáleného asi 16 kilometrů. Nová analýza genomů 106 zvířat naznačuje, že rozdíly nevznikly především novými mutacemi vyvolanými radiací ani náhodným genetickým driftem. Změny se soustřeďují v oblastech poblíž genů spojených s rakovinou, imunitou, infekcemi a buněčnou údržbou. Vědci proto předpokládají, že po havárii mohli lépe přežívat a rozmnožovat se psi s již existujícími variantami genů poskytujícími vyšší odolnost vůči toxickému prostředí. Přímé potvrzení přírodního výběru však bude vyžadovat další výzkum.

Polští vědci zjistili, že parazit Trichomonas tenax, obvykle osídlující lidskou dutinu ústní, se vyskytuje také u domácích psů a v menší míře u koček. Ve stěrech od 151 psů a 87 koček našli ústní trichomonády u 17 procent psů a téměř u 6 procent koček. U psů byl výskyt častější ve vyšším věku a při výrazném zubním kameni. Přenos prostřednictvím slin mezi lidmi a domácími zvířaty je možný, ale studie jej přímo nepotvrdila. Parazit bývá spojován s onemocněními dásní a může poškozovat měkké tkáně, jeho význam pro zdraví psů a koček však vyžaduje další výzkum.

Studie rakouských vědců zkoumala 64 majitelů psů při stresových úlohách sledovaných pomocí EKG a EEG. Krátká možnost hladit a dotýkat se psa po prvním testu nezrychlila bezprostřední zotavení ze stresu. Lidé, kteří se svým psem fyzicky interagovali, však při následném stresovém testu vykazovali slabší fyziologické známky stresu. Dotek se psem tak podle autorů může organismus předem částečně chránit před další zátěží, i když si účastníci tento účinek subjektivně neuvědomovali.

Studie antropologů z Torontské univerzity naznačuje, že noční aktivita lidí a jejich psů je vzájemně propojená, i když pes nespí přímo v posteli. U většiny sledovaných dvojic pohyb člověka častěji předcházel následnému pohybu psa než opačně. Výzkum zahrnoval 25 účastníků a 38 dvojic se psy plemen husky a malamut, proto jeho závěry nelze bez dalšího vztáhnout na všechny psy. Sdílení postele se psem se v tomto malém souboru neprojevilo souvislostí s délkou ani efektivitou spánku. Řada majitelů přesto uváděla, že se vedle psa cítí bezpečněji, což může vyvažovat případné rušení během noci.

Studie italských vědců naznačuje, že psi mohou podobně jako lidé spojovat smyšlená slova „bouba“ a „kiki“ s určitými tvary. V pokusech se 70 domácími psy zvířata častěji sledovala kulatý obrazec při zvuku „bouba“ a ostrý obrazec při zvuku „kiki“. Výzkumníci sledovali směr pohledu psů pomocí kamer a počítačové analýzy. Kontrolní část pokusu, při níž majitelé neslyšeli přehrávaná slova, měla omezit vliv neúmyslných lidských signálů. Autoři upozorňují, že k potvrzení tohoto jevu je zapotřebí dalšího výzkumu, výsledky však mohou pomoci lépe pochopit citlivost psů na lidskou komunikaci.

Maďarský výzkum ukázal, že psi umějí v nepřerušovaném proudu nesmyslných slabik rozpoznávat opakující se vzorce, které vymezují slova. Při měření mozkové aktivity reagovali výrazněji na pravidelnosti tvořené souhláskami než na vzorce založené na samohláskách. Podobnou přednost souhláskám dosud vědci pozorovali především u lidí. Studie neprokazuje, že psi rozuměli významu umělých slov, ale naznačuje, že zkušenost s lidskou řečí může rozvíjet některé mechanismy jejího zpracování. Psi přitom zřejmě zpracovávají řeč hlavně po slabikách, zatímco lidé dokážou jasněji sledovat i jednotlivé hlásky.

Genetická studie ukázala, že čivavy sdílejí několik úseků DNA s divokými kojoty. Nové výpočetní nástroje analyzovaly původ jednotlivých částí genomu a potvrdily také předkolumbovské severoamerické kořeny čivav a mexických naháčů xoloitzcuintli. U čivav se nepodařilo určit přesné období ani okolnosti křížení s kojoty, podle dřívějších poznatků však mohlo nastat ještě před příchodem Kryštofa Kolumba do Ameriky. Malý vzrůst plemene vědci spíše spojují s cíleným šlechtěním lidmi než s kojotími předky.

Studie italské Univerzity v Parmě naznačuje, že psi citlivě vnímají i nenápadné pohyby očí svých lidí. Při sledování videí mrkajících osob mrkali častěji, výrazný efekt se však objevil hlavně u jejich vlastních majitelů, nikoli u cizích lidí. Výzkum se opíral o 35 psů a ukázal také vyšší četnost mrkání při pohledu na majitelky, tento rozdíl ale autoři považují za předběžný. Psi přitom nemrkali spolehlivě ve stejný okamžik jako člověk, takže nejde o prokázanou přímou synchronizaci. Vědci zatím nevědí, zda jde o napodobování, projev pozornosti, nebo širší sociální proces.