evoluce

Výzkum odhalil, že Homo floresiensis, známý jako "hobbit" kvůli své malé postavě, zmizel z ostrova Flores po více než milionu let kvůli extrémnímu suchu před 61 000 lety. Tento druh spolu s jeho hlavní kořistí, trpasličím slonem, byl nucen opustit ostrov a možná čelil Homo sapiens. Analýza stalagmitu z jeskyně Liang Luar poskytla detailní klimatický záznam, který dokládá sezónní změny a jejich vliv na dostupnost vody. Významnou roli hrála dostupnost sladké vody, což vedlo k úbytku zdrojů a možnému setkání těchto homininů s moderními lidmi.

Genetik Jenny Graves předpověděla, že chromozom Y, který určuje mužské pohlaví, je na pokraji zániku. Od evolučního vzoru před 300 miliony let ztratil 97 % genů. Pokud se trend nezmění, Y chromozom by mohl zmizet za několik milionů let. Diskuse se však zaměřila na možnost, že Y chromozom může být nahrazen jinými genetickými variantami, jak bylo pozorováno u některých zvířat. Téma se stalo předmětem debaty mezi vědci, přičemž názory se dělí mezi vidinu genetické stability a pokračující degradaci.

Nová studie naznačuje, že vznik složitých eukaryotických organismů na Zemi mohl začít téměř před 3 miliardami let, tedy o miliardu let dříve, než se dříve předpokládalo. Tento objev naznačuje, že vývoj složitých buněk mohl být dlouhodobým procesem spíše než rychlou evoluční změnou. Vědci použili molekulární hodiny a dáta od stovek druhů k rekonstrukci evoluční časové osy. Mitochondrie, základní součást eukaryotických buněk, se objevily až po vzestupu kyslíku na Zemi, což mohlo urychlit další vývoj. Výsledky této studie byly publikovány v časopise Nature.

Vědci zjistili, že bioluminiscence, schopnost organismů vytvářet vlastní světlo, se vyvinula již před 540 miliony lety v období kambria. Tento jev byl poprvé zaznamenán u třídy korálů nazývané octokoráli, což je dvojnásobek stáří dříve nejstaršího známého živočicha s touto schopností. Studie zahrnující genetickou analýzu a rekonstrukci předků naznačila, že společný předek všech octokorálů byl bioluminiscenční. Přestože jen málo dnešních druhů tuto schopnost má, jejich původní schopnost by mohla vysvětlit mezidruhové interakce v oceánech kambria. Výzkum byl publikován v časopise Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences.

Vědcům se podařilo sekvencovat největší genom hlavonožců, který patří takzvané vampýří olihni. Tento tvor, navzdory svému jménu není ani oliheň ani chobotnice, ale poslední zástupce starodávné linie. Genom obsahuje přes 11 miliard bází, což je několikanásobně více než u chobotnic a známých olihní. Výzkum odhalil, že i přes svou unikátnost si mnohé jeho genetické vlastnosti uchovaly původní znaky společné předkům moderních olihní a chobotnic. Vampýří oliheň tak představuje klíč k porozumění evoluce hlavonožců z jejich pradávných kořenů.

Mnozí lidé věří, že civilizace a technologie nás osvobodily od přírodních zákonů, ale evoluce na nás stále působí. Lidé se adaptují na různá prostředí, která jsou ovlivněna genetickými změnami a kulturními zvyklostmi. Například lidé s tmavou kůží jsou lépe chráněni před UV zářením, zatímco schopnost trávit mléko v dospělosti vznikla díky domestikaci zvířat. Podobně geny umožňují určitým skupinám přežití v extrémních podmínkách, jako u Turkanů v Keni. Evoluce pokračuje i přes kulturní pokroky, jako je očkování proti nemocem, což umožňuje lepší přežití v měnících se podmínkách.

Studie naznačuje, že polibky mají původ až před 21 miliony let a že se neandertálci i naši opičí předkové líbali. Výzkum z Oxfordské univerzity ukazuje, že polibky byly součástí evoluce, a to i přes možné zdravotní riziko. Bylo zjištěno, že tento zvyk přetrval mezi velkými lidoopy jako šimpanzi či orangutani. Dřívější studie naznačují, že lidé a neandertálci sdíleli ústní mikroby, což podporuje teorii o jejich polibcích.

Lidé v Tibetu se adaptovali na nízký obsah kyslíku ve vysokých nadmořských výškách. Výzkum odhalil, že tibetské komunity rozvinuly fyziologické úpravy, které zlepšují dodávku kyslíku do tkání bez zvyšování stresu na srdce. Ženy s větším počtem živých porodů mají obvykle průměrnou hladinu hemoglobinu, ale vysokou saturaci kyslíkem. Tyto adaptace zahrnují také širší levé srdeční komory a vysoký průtok krve do plic, což maximalizuje využití dostupného kyslíku. Kromě fyzických aspektů může na reprodukční úspěšnost působit i dlouhá doba plodnosti.

Podle nové studie neandrtálci možná nikdy nevymřeli, ale byli geneticky pohlceni Homo sapiens. Matematický model ukazuje, že k téměř úplnému genetickému vstřebání mohlo dojít během 10 000–30 000 let díky mezidruhovému páření. Moderní genetické analýzy ukazují, že lidé neafrického původu mají 1-4 % DNA od neandrtálců. Zánik neandrtálců mohl být způsoben i dalšími faktory, jako jsou environmentální změny nebo soutěž s Homo sapiens. Model naznačuje, že genetická diverzita postupně klesala, což podporuje tezi o postupném pohlcování neandrtálců lidmi.

Žirafy jsou známé svými dlouhými krky, ale jejich dlouhé nohy hrají klíčovou roli v přežití. Dlouhé nohy zvyšují efektivitu krevního oběhu, což snižuje energetické náklady na pumpování krve k hlavě. Výzkum ukazuje, že předkové žiraf měli dlouhé nohy dříve než krky. To pomáhá šetřit až 5 % energie, což je významné pro přežití na savaně. Tato evoluční adaptace umožňuje žirafám lépe čelit konkurenci a suším období ve srovnání s menšími savci.