věda

Americký průzkum mezi 1 812 dospělými zjistil, že důvěra ve vědu a rozum automaticky neznamená odmítání nadpřirozena. Lidé s výraznějším sekulárně racionálním pohledem méně věřili v zázraky, ale častěji připouštěli magii, duchy, kletby či pověry. Tento vztah se projevil hlavně u respondentů, kteří si zároveň zachovali náboženské vazby. Autoři jej spojují s větší nezávislostí na církevní autoritě při utváření vlastních duchovních představ. Studie však nedokazuje, že důvěra ve vědu magické myšlení způsobuje, a týká se pouze USA v jednom časovém období.

Neurovědci Marshall Devor a Mark Baron navrhují, že základní subjektivní prožívání nemusí vznikat především v mozkové kůře, jak se tradičně předpokládá. Podle jejich hypotézy by klíčovou roli mohl mít evolučně starý mozkový kmen, zatímco kůra hlavně zpracovává smyslové informace, vzpomínky a složitější interpretace světa. Autoři poukazují mimo jiné na bolest, pro niž není v kůře vymezeno jedno specializované centrum a jejíž prožitek se při stimulaci kůry obtížně vyvolává. Argumentují také případy těžkého poškození či absence mozkové kůry, kdy lidé nebo zvířata mohou vykazovat chování naznačující určitou míru vnímání. Hypotéza zatím vědomí nedokazuje, ale mohla by znamenat, že jeho základní formy jsou mezi obratlovci rozšířenější, než se dosud soudilo.

Vědci z Curtinovy univerzity popsali ve stehenní kosti malého teropoda Aratasaurus museunacionali z Brazílie struktury podobné červeným krvinkám. Stáří fosilie se odhaduje na 115 milionů let, což by z nálezu činilo dosud nejstarší možný doklad dinosauřích krevních buněk. Chemické analýzy odhalily převahu hemu B a spojení těchto struktur se železem, uhlíkem a dusíkem, tedy prvky souvisejícími s krevním barvivem. Autoři zároveň nezjistili známky plísní, jiných mikrobů ani minerálů, které by mohly buněčné útvary napodobit. Zachování mohlo umožnit prostředí mělké vody s nedostatkem kyslíku a mineralizace manganem. Výzkumníci zdůrazňují, že závěry musí potvrdit nezávislé analýzy dalších fosilií.

Výzkumníci zkoumali kreslené rekonstrukce zážitků blízké smrti od 50 lidí a hledali společné rysy ve vnímaném prostoru. Rozlišili čtyři hlavní typy tvarů, včetně kuželovitých tunelů, širokých křivek a prostorů obklopujících pozorovatele. Tunelovité prostory byly většinou popisovány bez barev, zatímco široké zakřivené prostory si účastníci často spojovali s barvami. Autoři upozorňují na možné souvislosti s běžnými zrakovými jevy při nedostatku kyslíku či omezeném zorném poli, příčiny těchto prožitků však studie neurčuje. Výsledky omezuje malý dobrovolně vybraný vzorek, dlouhý odstup od některých zážitků i možný vliv nabízených geometrických předloh.

Snadno vytvářený obsah generovaný umělou inteligencí komplikuje ověřování informací na sociálních sítích i ve vědeckých časopisech. Autor upozorňuje, že texty a výsledky experimentů lze pomocí AI připravit téměř bez lidského zásahu, přičemž mohou působit věrohodně. Vydavatelé odborných periodik proto kombinují lidské recenzenty s nástroji pro kontrolu integrity, ale čelí závodu s rychle se zlepšujícími jazykovými modely. Podobný problém řeší Wikipedie, kde dobrovolníci odstraňují strojově vytvářený materiál. Pokud se nepodaří zachovat spolehlivost vědeckého záznamu a základních faktů, může to oslabit důvěru ve instituce, které lidské poznání spravují.

V hloubce 2 130 metrů u Havaje objevili vědci NOAA v roce 2015 dosud největší známou mořskou houbu. Kolonie měří přibližně 3,7 metru na délku, 2,1 metru na šířku a 1,5 metru na výšku, tedy zhruba jako minivan. Výzkumníci ji zaznamenali pomocí dálkově ovládaných podmořských zařízení a její rozměry určili laserovým měřením a snímky shora. Odebraný menší vzorek z okolí naznačuje příslušnost ke skleněným houbám z čeledi Rossellidae, přesný druh ale nebyl určen. Neznámý zůstává i její věk; jiné velké houby se mohou dožívat více než 2 300 let. Objev podle odborníků ukazuje, jak málo jsou hlubokomořské ekosystémy dosud prozkoumány.

Nová studie naznačuje, že koncentrace takzvaných věčných chemikálií PFAS v pitné vodě v USA mohou být výrazně podhodnocené. Běžné přehledy často považují výsledky pod minimálním limitem vykazování za nulu, přestože látky mohou být ve vzorku přítomné. Vědci analyzovali 1,86 milionu měření a pomocí modelů odhadli, že standardní reportování může průměrné hodnoty snižovat o 56 procent. U šesti PFAS s limity stanovenými americkou agenturou EPA vyšel modelovaný průměr 5,2 nanogramu na litr, zatímco při započtení nízkých hodnot jako nuly činil 2,6 nanogramu. Autoři neříkají, že každý takový nález znamená zdravotní riziko, ale volají po citlivějších testech a širším monitoringu.

Akademické publikování čelí záplavě nekvalitních či zcela smyšlených textů vytvářených jazykovými modely, což podle článku oslabuje důvěru ve vědu. Autor IEEE Spectrum zkusil s bezplatnými verzemi ChatGPT a Gemini sestavit fiktivní studii o optických solitonech, aniž by popisovaný výzkum skutečně provedl. Výsledný text působil odborně a obsahoval strukturu, grafy i citace, automatické kontroly jej však odhalily kvůli řadě neexistujících neboli halucinovaných zdrojů. Pokus zároveň ukázal, že současné nástroje mohou vytvářet přesvědčivý obsah i bez zvláštní odbornosti uživatele, zatímco pokročilejší systémy budou podobné chyby nejspíš dělat méně často. Vydavatelé proto stále více spoléhají na přetížené recenzenty, protože automatická detekce se musí neustále přizpůsobovat novým metodám tvorby falešných prací.

Japonská studie ukázala, že mluvení nahlas soustavně rozšiřuje zornice, zatímco tichá vnitřní řeč vyvolává proměnlivější reakce. Výzkumníci sledovali 80 vysokoškoláků při různě náročných počítacích úkolech. Při jednoduchém počítání v duchu se zornice dokonce zužovaly, u složitějšího úkolu se rozšířily, avšak méně než při hlasitém projevu. Výsledky naznačují, že vokalizace zvyšuje míru mozkového nabuzení kvůli artikulaci, dýchání, pohybové kontrole i zpětné sluchové vazbě.

Nová studie ukazuje, že olihně a další hlavonožci dokážou ve velkém upravovat RNA, aniž by měnili samotnou DNA. Vědci analyzovali téměř 8 000 míst úprav ve více než 2 000 proteinech olihně dlouhoploutvé. Změny ovlivňují aktivitu, stabilitu, umístění i vzájemné působení proteinů a mohou zasahovat také do fungování mitochondrií či tvorby energie. Nejintenzivnější a nejsložitější úpravy byly nalezeny v optickém laloku, tedy důležité části nervové soustavy. Tento mechanismus dává hlavonožcům mimořádnou biologickou pružnost, skutečný rozsah využívaných variant proteinů však zatím není znám.