pitná voda

Nová studie naznačuje, že koncentrace takzvaných věčných chemikálií PFAS v pitné vodě v USA mohou být výrazně podhodnocené. Běžné přehledy často považují výsledky pod minimálním limitem vykazování za nulu, přestože látky mohou být ve vzorku přítomné. Vědci analyzovali 1,86 milionu měření a pomocí modelů odhadli, že standardní reportování může průměrné hodnoty snižovat o 56 procent. U šesti PFAS s limity stanovenými americkou agenturou EPA vyšel modelovaný průměr 5,2 nanogramu na litr, zatímco při započtení nízkých hodnot jako nuly činil 2,6 nanogramu. Autoři neříkají, že každý takový nález znamená zdravotní riziko, ale volají po citlivějších testech a širším monitoringu.

Studie čínských vědců ukazuje, že převaření kohoutkové vody a následné přefiltrování usazenin může odstranit významnou část mikro- a nanoplastů. V některých testech se podařilo snížit jejich množství až o 90 procent, přičemž účinnost závisela na tvrdosti vody. Ve tvrdé vodě se při ohřevu tvoří uhličitan vápenatý, který plastové částice zachytí v usazenině. Tu lze poté odstranit i jednoduchým filtrem, například jemným kovovým sítkem. Autoři upozorňují, že zdravotní dopady mikroplastů nejsou dosud plně objasněny, ale pitná voda představuje jeden z možných zdrojů dlouhodobé expozice.