astronomie

Studie fyziků Siegerta a Yonedy objevila známky anihilace antihmoty mimo Mléčnou dráhu. Tato detekce by mohla znamenat, že galaxie produkuje více pozitronů než se doposud předpokládalo. Signály byly nalezeny v oblastech jako Komplex C a Magellanský proud. Pokud se tyto výsledky potvrdí, mohly by rozšířit naše chápání produkce pozitronů a možnosti jejich úniku. Budoucí pozorování by měla objasnit místa vzniku těchto částic. To by mohlo vyžadovat nové modely, včetně zapojení temné hmoty.

Nový výzkum naznačuje, že celá Mléčná dráha se během miliard let mohla postupně obrátit na bok po dávných srážkách s menšími galaxiemi. Tyto změny by mohly vysvětlit některé neobvyklé vlastnosti naší galaxie. Simulace ukazují, že kolize s galaxií známou jako Gaia Sausage asi před 10 miliardami let mohla způsobit tuto změnu orientace disku. Výsledky naznačují, že tmavá hmota hraje klíčovou roli v utváření struktury galaxií.

Vědci z Heidelberské univerzity objasnili záhadnou strukturu známou jako galaktický centrální lalok. Původně považovaná za strukturu vycházející ze středu Mléčné dráhy, se ukázalo, že se nachází mnohem blíže Zemi ve vzdálenosti 6 520 světelných let. Studie navrhuje nové pojmenování 'skvěle zmatená smyčka'. Tento útvar je oblak ionizovaného vodíku, pravděpodobně vytvořený aktivitou masivních hvězd, a nepozorovaný zbytek po supernově. Pro zjištění jeho původu a vzdálenosti byly využity nové metody analýzy světla a prachových map.

V červenci 2024 se nad New Yorkem rozbila ohnivá koule, jejíž úlomky dopadly na zem, přičemž jeden z nich pronikl střechou domu v New Jersey. Meteoritu, který byl pojmenován jako Hillsborough, se podařilo zachovat zcela nepoškozené díky rychlé reakci majitelky domu. Vědci odhalili, že meteorit obsahuje neobvyklé minerály a bohaté organické sloučeniny, což naznačuje přítomnost slaných roztoků na původním asteroidu. Tyto nálezy podporují teorii, že meteority mohly přinést nezbytné látky pro vznik života na Zemi. Výzkum tak přispívá k poznání raného období sluneční soustavy.

Astronomové poprvé detekovali atmosféru na skalnaté „super-Zemi“ LHS 1140 b, která se nachází v obyvatelné zóně jiné hvězdy. LHS 1140 b je přibližně pětkrát hmotnější než Země a možná má tenkou atmosféru a vodu. Tým vědců potvrdil, že atmosféra této planety je bohatá na helium, které uniká do vesmíru. Navzdory vysokým úrovním záření hvězda planeta svoji atmosféru udržela více než 3 miliardy let. Tento objev činí LHS 1140 b významným cílem pro budoucí výzkumy zaměřené na nalezení životu příznivých podmínek.

Astronomové nečekaně objevili nejméně jasnou planetu, jaká kdy byla vyfotografována ze Země. Tato planeta, známá jako Beta Pictoris d, byla původně objevena v roce 2025, ale její přítomnost byla potvrzena díky starším pozorováním z více než dekády. Beta Pictoris d je výrazně slabší než její sourozenci v podobném systému a je obtížné ji přímo zobrazit kvůli intenzivnímu záření její mateřské hvězdy. Tento objev povzbuzuje další výzkum exoplanet a ukazuje, jak důležité jsou opakovaná pozorování pro odhalení nových planetárních systémů.

Během klasického mayského období dosáhla tato civilizace vrcholu v architektuře, umění a vědách, včetně matematiky a astronomie. Nedávno tým vědců identifikoval jednotlivce jménem Sak Tahn Waax, jehož jméno bylo nalezeno vedle unikátní matematické formule. Objev byl učiněn na archeologickém nalezišti Xultun v Guatemale, kde bylo nalezeno více než 50 drobných textů obsahujících data a výpočty. Tento konkrétní nález poprvé připisuje dílo z tohoto období konkrétnímu jednotlivci. Tyto výpočty měly v té době významné využití pro plánování královských událostí a stavebních projektů, což ukazuje na vysokou úroveň mayské vědy. Objev také pomáhá historikům lépe porozumět mayské civilizaci v kontextu jiných velkých civilizací dané doby.

Zvyšující se počet satelitů na nízké orbitě Země ztěžuje astronomům pozorování vesmíru kvůli světelnému znečištění. Tým výzkumníků z Velké Británie navrhuje použití materiálu Vantablack 310 na povrchy satelitů ke snížení odrazu světla. Testy ukázaly, že Vantablack 310 odráží pouze 2 % dopadajícího světla, což je výrazně méně než běžné satelity. Tato inovace by mohla zlepšit kvalitu astronomických pozorování, ačkoli potřebuje další testování ve vesmíru. I přesto, že pomůže s viditelností satelitů, problém kosmického odpadu zůstává nevyřešen.

Porfyrion je jedna z největších galaktických struktur, objevená díky rádiovým vlnám, nacházející se 7,5 miliardy světelných let od Země. Tato struktura má délku 23 milionů světelných let a představuje výzvu pro naše pochopení vesmíru. Objevena byla v roce 2024 a její „galaktické laloky“ jsou důsledkem aktivit supermasivní černé díry v jejím středu. Výzkum však stále zkoumá, jak tato struktura zůstala stabilní přes tak obrovské vzdálenosti v čase a prostoru. Mohla by hrát roli v utváření kosmické struktury známé jako kosmická pavučina.

Na Plutu a Titanu, dvou velmi odlišných světech na opačných koncích sluneční soustavy, byl detekován neznámý chemický podpis. Tento objev, učiněný pomocí teleskopu JWST, zobrazuje stejný absorpční prvek na obou tělesech, což naznačuje přítomnost nerozpoznané molekuly. Tento signál je silnější na Plutu a nejspíš pochází z povrchu planet, nikoliv z atmosféry. Vědci zatím nejsou schopni identifikovat odpovědný prvek, avšak signál může naznačovat zvláštní formu známé sloučeniny. Budoucí mise, jako je NASA Dragonfly, by mohly poskytnout více informací o této záhadě ve středních 2030s.