vesmír

Astronomové popsali dosud nevídaný kosmický jev GRB 160425A, při němž se ve stejném směru objevily dva gama záblesky oddělené čtyřmi minutami. První trval 1,7 sekundy a odpovídá krátkému záblesku spojovanému se splynutím kompaktních objektů, druhý trval 51,2 sekundy a připomíná záblesk po kolapsu masivní hvězdy. Signál zachytila observatoř Swift v roce 2016 z galaxie vzdálené asi 5,5 miliardy světelných let. Náhodný souběh dvou nezávislých záblesků považují vědci za mimořádně nepravděpodobný, ale žádné z navržených vysvětlení zatím není uspokojivé. Objev může zpochybnit dosavadní rozdělení gama záblesků podle délky a původu.

Vědci provedli 100 000 simulací dopadů komet na ranou Zemi, aby ověřili, zda mohly dopravit kyanovodík potřebný pro vznik složitějších prebiotických látek. Ve 54 procentech scénářů se na pevninu nedostalo dostatečné množství této látky, protože komety shořely či se rozpadly v atmosféře, materiál zničil náraz nebo dopadl do oceánu a zředil se. I úspěšné případy by podle autorů nabízely jen krátké časové okno pro následné chemické procesy. Hypotéza kometárního původu stavebních kamenů života tak není vyloučena, ale na Zemi by šlo o mimořádně vzácnou shodu okolností. Pro Mars vychází podobný mechanismus výrazně příznivěji díky řidší atmosféře a nižším rychlostem dopadů.

Fyzici navrhují, že velmi těžké a pomalu se rozpadající sterilní neutrino mohlo v raném vesmíru přispět k nepatrné převaze hmoty nad antihmotou. Částice by po velkém třesku dočasně ovládla energetickou hustotu kosmu, změnila jeho rozpínání a ovlivnila podmínky pro vznik nerovnováhy mezi částicemi a antičásticemi. Její rozpady měly vytvořit mírný přebytek leptonů, z něhož se následně část přeměnila na přebytek kvarků tvořících protony a neutrony. Model zároveň souvisí s otázkou mimořádně malých hmotností běžných neutrin. Hypotézu by mohlo ověřit měření hmotnosti nejlehčího neutrina nebo hledání stop ve primordiálních gravitačních vlnách, například budoucí observatoří LISA.

Společnost Flawless Photonics a Univerzita v Adelaide vyrobily na ISS celkem 11,8 kilometru fluoridových optických vláken ZBLAN, včetně souvislého úseku dlouhého 1,1 kilometru. Vzorky typu step-index vykázaly oproti vláknům vytaženým na Zemi nižší útlum a přibližně o 80 procent vyšší pevnost, což potvrzuje omezení krystalizace v mikrogravitaci. U vláken s jednotným indexem lomu se ale optické zlepšení neprojevilo. Hlavní překážkou zůstávají bubliny, vady a zejména stopy kovových nečistot v surovinách, které pohlcují světlo. Mikrogravitace tak zatím může snížit ztráty nanejvýš zhruba na polovinu, zatímco k teoretickému potenciálu ZBLAN chybí zásadní zlepšení chemické čistoty. Firma chystá další pokus v roce 2027 a zvažuje automatizovanou výrobu na budoucích orbitálních stanicích.

Vědci v Číně v laboratoři napodobili proces, který by mohl přispívat k ohřevu sluneční koróny na více než milion stupňů Celsia, přestože povrch Slunce má asi 5 500 stupňů. Laserovými impulzy vytvořili plazma na zvlněném plastovém terči, kde vznikaly prstovité struktury a protilehlá magnetická pole. Jejich opětovné propojení, známé jako magnetická rekonexe, uvolnilo energii a zvýšilo teplotu elektronů až zhruba na 820 tisíc stupňů, téměř dvojnásobek oproti pokusu s hladkým terčem. Výsledky podporují hypotézu, že množství drobných erupcí neboli nanovzplanutí může korónu průběžně zahřívat. Experiment však nenapodobuje všechny podmínky na Slunci, takže bude nutné ověřit, jak významný tento mechanismus ve skutečnosti je.

Evropská sonda Hera se má během měsíce setkat s binární soustavou planetek Didymos a Dimorphos a poprvé zblízka zdokumentovat následky zásahu americké mise DART z roku 2022. Náraz DART zkrátil oběžnou dobu měsíčku Dimorphos kolem větší planetky přibližně o 32 minut a vytvořil proud úlomků. Hera bude zkoumat povrch, složení i vnitřní stavbu obou těles, která jsou tvořena volně vázaným materiálem. Dva malé doprovodné CubeSaty mají analyzovat prachové okolí a jeden z nich se může pokusit přistát na Dimorphu. Získaná data mají pomoci ověřit možnosti odklonu potenciálně nebezpečných planetek.

Nová, dosud nerecenzovaná studie modelovala střety hypotetických Ellisových–Bronnikovových červích děr, které udržuje otevřené exotické pole se zápornou energií. Podle simulací se mohou tyto objekty přitahovat, odpuzovat, minout se nebo skončit uvnitř společného horizontu vznikající černé díry. V jednom scénáři se plocha zdánlivého horizontu zmenšila asi o 28 procent, což umožňují neobvyklé vlastnosti použitého pole. Srážky by místo typického narůstajícího „cvrlikání“ dvojic černých děr vytvářely krátké a ostré záblesky gravitačních vln. Autoři však upozorňují, že podobné signály nemusí být jednoznačným důkazem červích děr a jejich zjistitelnost by vyžadovala vznik těchto objektů v pozdější historii vesmíru.

Týdenní výběr robotických videí IEEE Spectrum představuje mimo jiné stroje, které se propojením dokážou přeskupit do nových podob, a malé robotické kachny vytvářející přes Bluetooth společný hudební sbor. Google DeepMind ukázal postup, při němž model Gemini z videa lidské hry vytvořil simulaci a pomohl humanoidu Apollo 2 úspěšně házet pytlíky na cíl. Rover Perseverance překonal rekord Opportunity a stal se vozidlem s nejdelší ujetou vzdáleností na povrchu jiného světa, když na Marsu zdolal 45,22 kilometru. Přehlídka zahrnuje také testy výjezdu evropského roveru Rosalind Franklin z přistávací platformy, nasazení čtyřnohého robota v čínských horách a novinky v simulaci i autonomním vyhledávání objektů v terénu.

Mezinárodní tým vedený vědci z Ósacké univerzity vyvinul miniaturní čip pro rozlišování zrcadlových forem aminokyselin, které mohou napovědět o biologickém či neživém původu vzorku. Zařízení využívá elektrický tunelový proud v nepatrné mezeře mezi dvěma zlatými nanodrátky a změny signálu vyhodnocuje strojové učení. Při rozlišování forem L a D dosáhla metoda přesnosti přes 80 procent na úrovni jednotlivých molekul. Testy vzorků meteoritu Murchison a půdy z chilské pouště Atacama přinesly výsledky srovnatelné s běžnými laboratorními postupy. Technologie by jednou mohla být součástí sond či roverů, nejprve ale vyžaduje další vývoj a ověření pro neznámé typy molekul.

Tým astronomů objevil v Hubbleově ultrav hlubokém poli neobvyklou infračervenou emisní čáru, kterou zachytil teleskop James Webb při dvou pozorováních vzdálených 88 dní. Signál se objevil opakovaně při různých natočeních přístroje, takže jej nelze snadno vysvětlit chybou měření. V dřívějších snímcích Hubbleova i Webbova teleskopu však v daném místě nebyl patrný žádný objekt, přestože by zdroj této intenzity měl být viditelný. Vědci zvažují vzdálenou či bližší galaxii, supernovu nebo černou díru trhající hvězdu, žádná z možností ale dosavadní data plně nevysvětluje. K určení původu signálu budou nutná citlivější následná spektroskopická pozorování.