evoluce

Článek upozorňuje, že přirozený výběr u lidí neskončil a stále ovlivňuje tělesné i genetické vlastnosti různých populací. Mezi výrazné příklady patří schopnost dospělých trávit laktózu, která se šířila s chovem dobytka, a účinnější trávení škrobu u andských populací s dlouhou historií pěstování brambor. Obyvatelé Tibetské náhorní plošiny si zase vyvinuli znaky umožňující lepší zásobování krve kyslíkem ve vysoké nadmořské výšce. Se slunečním zářením souvisejí změny pigmentace kůže, zejména šíření variant spojených se světlejší pletí v oblastech s nedostatkem UV záření. Text zmiňuje také nárůst genetických variant spojovaných s krátkozrakostí, které mohou mít navzdory nevýhodám jiné reprodukční přínosy.

Nový výzkum ukazuje, že samečci lišajů si během zhruba 30 milionů let nejméně sedmkrát nezávisle vyvinuli schopnost vytvářet ultrazvuk pohlavními orgány. Zvuk vzniká třením specializovaných šupin o šupiny, drobné ostny nebo výběžky na zadečku. Signály mohou narušovat echolokaci lovících netopýrů, zejména pokud jsou delší a souvislejší. Kratší zvukové dávky mohou predátora překvapit nebo napodobovat varovné signály nechutné či jedovaté kořisti. Vědci také zvažují, zda některé zvuky nemají význam při rozpoznávání partnerů během námluv.

Lidé žijící po tisíce let v oblasti Puna de Atacama na severu Argentiny byli vystaveni mimořádně vysokému obsahu arsenu v pitné vodě. Výzkum u obyvatel města San Antonio de los Cobres spojil jejich účinnější zpracování této toxické látky s variantami v okolí genu AS3MT. Organismus nositelů těchto variant vytváří méně zvlášť škodlivého meziproduktu MMA a více formy DMA, kterou lze snadněji vyloučit močí. Vědci soudí, že dlouhodobá expozice mohla zvýhodnit tyto genetické vlastnosti přirozeným výběrem. Novější studie z Bangladéše navíc naznačuje, že na metabolismu arsenu se podílejí i další genové oblasti.

Studie naznačuje, že retrovirus PTERV1, který před zhruba čtyřmi miliony let infikoval předky šimpanzů, ovlivnil aktivitu genu spojeného s raným vývojem mozku. Virová vložka v genomu šimpanzů potlačuje gen LINC00662, jenž je u lidí aktivní a podle pokusů podporuje zrání neuronů i růst jejich výběžků. Při vypnutí tohoto genu v lidských mozkových organoidech se nervové buňky vyvíjely méně intenzivně. Odstranění virové vložky z kmenových buněk šimpanzů obnovilo aktivitu genu, vědci však zdůrazňují, že to samo o sobě neprokazuje možnost zásadně změnit vývoj či schopnosti šimpanzího mozku. Rozdíly mezi lidským a šimpanzím mozkem jsou výsledkem mnoha genetických a vývojových vlivů.

V severovýchodní Číně vědci objevili mimořádně zachovanou zkamenělinu malého opeřeného dinosaura Norellraptor barsboldi. Tento asi 57 centimetrů dlouhý příbuzný microraptorů měl pernaté přední končetiny a ocas a podle badatelů mohl létat. Analýza kostí a jeho postavení v evolučním stromu naznačuje, že schopnost letu se u ptáků a microraptorů mohla vyvinout nezávisle nejméně dvakrát. Vývoj křídel u tohoto dinosaura se navíc zřejmě lišil od růstového vzorce dnešních létajících ptáků. Autoři studie v časopise Nature Communications upozorňují, že k potvrzení této hypotézy bude nutné nalézt další fosilie a shromáždit více důkazů.

Nová studie naznačuje, že pod antarktickým ledem se mohou skrývat kořeny dávných horských pásem srovnatelných s Himálajem. Vznikla při spojování superkontinentu Gondwana před zhruba 650 až 450 miliony let a jejich existenci dokládá analýza zirkonů z mořských sedimentů. Eroze těchto hor mohla do oceánů přinášet fosfor a železo, které podporovaly růst řas a sinic i tvorbu kyslíku. Rychlé ukládání sedimentů bohatých na organický uhlík a pyrit zároveň mohlo bránit opětovnému spotřebování části kyslíku. Autoři netvrdí, že hory přímo způsobily kambrickou explozi, ale že mohly vytvořit příznivé podmínky pro rozmanitější živočišný život.

V oblasti Turkanského riftu v Keni a Etiopii je zemská kůra podle nové studie výrazně tenčí, než se dosud předpokládalo. Ve středu příkopu má asi 13 kilometrů, což znamená, že oblast vstoupila do fáze zeslabování kůry, po níž je rozpad kontinentu prakticky nevyhnutelný. Za několik milionů let by se zde mohla začít tvořit nová oceánská pánev, do níž následně pronikne voda z Indického oceánu. Tektonické změny zřejmě také urychlily ukládání sedimentů před zhruba čtyřmi miliony let, a přispěly tak k mimořádně dobrému zachování fosilií raných homininů v regionu.

Genetická studie ukázala, že čivavy sdílejí několik úseků DNA s divokými kojoty. Nové výpočetní nástroje analyzovaly původ jednotlivých částí genomu a potvrdily také předkolumbovské severoamerické kořeny čivav a mexických naháčů xoloitzcuintli. U čivav se nepodařilo určit přesné období ani okolnosti křížení s kojoty, podle dřívějších poznatků však mohlo nastat ještě před příchodem Kryštofa Kolumba do Ameriky. Malý vzrůst plemene vědci spíše spojují s cíleným šlechtěním lidmi než s kojotími předky.

Nová studie naznačuje, že populace se při dosažení stejně výhodných evolučních stavů nepohybují zcela náhodně. Matematický model a simulace ukázaly takzvaný směrový drift k plošším oblastem fitness krajiny, kde jsou vlastnosti organismů odolnější vůči mutacím a dalším narušením. Tento posun může podporovat robustnost populace, aniž by existoval přímý selekční tlak na konkrétní znak. Závěry by mohly změnit výklad zdánlivě neutrálních biologických rozdílů a časem najít uplatnění i při studiu systémů umělé inteligence.

Nové mikro-CT skeny zmije pavoukoocasé z Íránu ukázaly, že její nápadně pavoučí zakončení ocasu nemá žádnou zvláštní kostěnou stavbu. „Nohy“ i oválná část připomínající tělo pavouka vznikají z výrazně přeměněných, prodloužených a místy srostlých šupin tvořených keratinem. Had nehybně splývá se skalnatým prostředím a pohybem ocasu láká ptáky, kteří návnadu považují za pavouka. Zjištění označuje výzkum za mimořádný příklad evoluce kůže a upozorňuje, že podobné měkké adaptace by z fosilií nebylo možné poznat.