archeologie

Výprava vědců zkoumala 125 míst v arabské poušti Rub al-Chálí a na 55 z nich nalezla pozůstatky dávných jezer z doby před zhruba 122 až 67 tisíci lety. Přesto nenašla žádné doklady lidského osídlení. Studie naznačuje, že samotná dostupnost vody pro dlouhodobý pobyt nestačila: ve středu pouště chyběly vhodné kamenné suroviny pro výrobu nástrojů. Nálezy štípatelného kamene byly jen na deseti lokalitách, převážně při okrajích pouště. Model autorů uvádí, že 57 procent území dostupného tehdejší vodě postrádalo vhodný materiál, takže osídlení určovala vedle klimatu i geologie.

Analýza vlasů z královské mohyly Tunnug 1 v jižní Sibiři odhalila stopy kanabinolu a slabší signály THC, což je dosud nejstarší spolehlivě datovaný přímý doklad kontaktu lidí s psychoaktivním konopím. V hrobce kultury Aržan z počátku 8. století př. n. l. archeologové našli také více než tisíc semen konopí. Nález naznačuje, že rostlina mohla být záměrně využívána při pohřebních a obětních obřadech, které zahrnovaly množství obětovaných koní a patrně i lidí. Přesný způsob užití není znám; konopí mohlo být kouřeno, požíváno či vdechováno. Vědci nyní zkoumají DNA rostlinných pozůstatků, aby zjistili, zda bylo konopí pěstováno a jak se šířilo Eurasií.

Erupce sopky Kikai-Akahoya před zhruba 7 300 lety patřila k nejsilnějším v historii a zasáhla jihozápad Japonska zemětřeseními, tsunami i vrstvami popela. Mezinárodní tým analyzoval 540 archeologických vzorků z období před katastrofou a po ní, aby zmapoval proměny osídlení kultur Džómon. Některé oblasti zůstaly dlouho neobyvatelné a katastrofa si patrně vyžádala mnoho obětí. Jinde se přeživší stěhovali, vytvářeli nové sociální vazby a přizpůsobovali hospodaření, často přesunem k pobřeží, kde se mořské zdroje obnovily rychleji. Na severu Kjúšú růst počtu sídlišť pokračoval i po výbuchu, zatímco ve vzdálenějších regionech se místy zastavil, možná kvůli ochlazení či ztrátě potravy.

Analýza vlasů a nehtů osmi dětských mumií z And ukázala, že Inkové při rituálu capacocha podávali obětovaným dětem psychoaktivní látky. Ve všech zkoumaných vzorcích vlasů se objevily stopy koky, která mohla tlumit hlad a únavu během náročných horských cest. U části dětí vědci zjistili také známky současné konzumace alkoholu, pravděpodobně kukuřičného nápoje chicha. V nehtech čtrnáctileté dívky zvané Juanita našli harmin, látku spojovanou mimo jiné s amazonskými rostlinami používanými při přípravě ayahuasky. Naopak se nepotvrdily stopy několika běžně hledaných halucinogenů, což naznačuje, že látky mohly hlavně zmírňovat fyzickou a psychickou zátěž před smrtí.

Vědci získali z nepatrného vzorku sedimentu v jeskyni El Mirón na severu Španělska lidskou jadernou DNA starou zhruba 22 tisíc let, přestože se v dané vrstvě nedochovaly žádné lidské ostatky. Museli analyzovat více než miliardu fragmentů DNA a opakovaně sekvenovat vzorek o velikosti několika zrnek rýže, zároveň vyloučili moderní kontaminaci. Stopy nejspíš pocházely z kůže, vlasů nebo krve lidí, kteří jeskyni využívali během poslední doby ledové. Genetická data ukazují převážně západní původ tehdejší populace jihozápadní Evropy a naznačují její relativní kontinuitu mezi 30 a 20 tisíci lety. Metoda získávání DNA ze sedimentů může významně rozšířit poznání o dávných migracích i v lokalitách bez kosterních nálezů.

Analýza fosilie DNH 127 z naleziště Drimolen v Jihoafrické republice podporuje závěr, že Homo erectus žil v jižní Africe už před dvěma miliony let. Jde o zhruba 200 tisíc let dřívější datum, než se dříve předpokládalo, přičemž dosavadní důkazy vycházely hlavně z ostatků dítěte. Vědci prozkoumali 18 fosilií, z nichž 14 přiřadili druhu Paranthropus robustus. Ten ve stejné oblasti početně výrazně převyšoval Homo erectus, ale jeho vývojová větev později zanikla. Nálezy také ukazují proměny čelistí a zubů obou současně žijících homininů.

Vědci na základě fosilií z marockého naleziště Džebel Irhúd vytvořili digitální rekonstrukci obličeje člověka starého přibližně 315 000 let. Nález je považován za dosud nejstarší známé pozůstatky druhu Homo sapiens a posunul známou historii našeho druhu asi o 100 000 let do minulosti. Model vychází z digitálně složené lebky z ostatků více jedinců, nejde tedy o přesný portrét konkrétní osoby. Rekonstruovaná tvář působí překvapivě moderně, zároveň však má robustnější rysy a vystupující čelist. Barva pleti, vlasy a vousy jsou uměleckou interpretací, protože je z fosilií nelze spolehlivě určit.

Analýza 79 otisků prstů z 36 soch terakotové armády císaře Čchin Š'-chuanga zpochybňuje představu, že na jejich výrobě pracovali výhradně dospělí muži. Model založený na rozestupech papilárních linií odhadl podíl dospělých mužů na 45 procent, dospělých žen na 32,7 procenta a dětí mladších 15 let na 22,3 procenta. Otisky zůstaly v hlíně při tvarování, spojování dílů a připevňování výzdoby zhruba před 2 200 lety. Závěry odpovídají historickým záznamům o ženách a učních v dílnách dynastie Čchin, autoři však upozorňují na omezený vzorek z jediné části naleziště i nejistotu srovnávacích dat.

Vědci zkoumali pozůstatky neandertálce označovaného Shanidar A, který zemřel před zhruba 75 000 lety v oblasti dnešního iráckého Kurdistánu. Patnáctimilimetrový otvor v levé lopatce a okolní poškození kostí podle nich nejspíš způsobil bodný zásah dřevěným kopím. Zranění mohlo proniknout hrudníkem, poškodit plíce či velké cévy a vést k rychlé smrti. Nelze však spolehlivě určit, zda šlo o násilný útok, nebo o nehodu při lovu. Jiný zubní nález naznačuje, že Shanidar A dříve přežil těžké poranění obličeje a zřejmě se mu dostávalo péče ostatních neandertálců.

Archeologové v lokalitě Abric Romaní u Barcelony objevili 597 otisků dřevěných předmětů z neandertálského období. Třináct z nich jasně dokládá upravené nástroje a předměty pro každodenní použití, včetně palice, oštěpů, možných kopacích holí, trojnožky a konstrukčních kůlů pro přístřešky. Čtyři ohořelé kusy kůry mohly sloužit jako tácky či nádoby na jídlo. Samotné dřevo se nedochovalo, ale vápenaté usazeniny kolem něj vytvořily detailní negativní otisky, místy až na úrovni buněčné struktury. Soubor patří k nejrozsáhlejším dokladům toho, že neandertálci dřevo cíleně a všestranně zpracovávali.