fosílie

V Thajsku byl objeven obří dinosaurus Nagatitan chaiyaphumensis, který žil před více než 100 miliony let. Tento sauropod vážil až 28 tun a dosahoval délky 27 metrů, což z něj činí největšího dinosaura nalezeného v jihovýchodní Asii. Jeho jméno kombinuje mytologické prvky z asijské a řecké mytologie a odkazuje na provincii Chaiyaphum, kde byly jeho kosti objeveny. Fosilie byla nalezena v roce 2016 a výzkum probíhal za spolupráce thajských vědců a University College London pomocí 3D skenování. Nagatitan je považován za posledního titána, jelikož jeho fosilie patří k nejmladší vrstvě obsahující dinosauří pozůstatky v Thajsku.

Paleontologové objevili nový druh prehistorického predátora Tylosaurus rex, který byl schován v muzeální sbírce. Fossilie, dříve mylně považované za jiný druh, patří do této nové kategorie a ukazují na mohutného mořského plaza s výjimečnými loveckými schopnostmi. Tylosaurus rex dosahoval délky až 13,2 metru a jeho ostatky nesou známky silného boje, pravděpodobně se svými druhy. Tento objev přehodnocuje dosavadní znalosti o evoluci mosasaurů a naznačuje, že další neobjevené druhy mohou čekat v muzeích. Výzkum zdůrazňuje potřebu aktualizovat metody studia fosilií.

V Darwinu v Austrálii byly uloženy vrtné jádrové vzorky hornin, které obsahují fosilie mikroorganismů staré přes 1,5 miliardy let. Tato studie, publikovaná v časopise Nature, ukazuje, že eukaryoty, komplexnější buňky, byly závislé na kyslíku již před 1,4 miliardy lety. Navzdory předchozím nálezům organismů, které přežívají bez kyslíku, byly fosilie eukaryot nalezeny pouze v kyslíkatých prostředích. Tato data podporují hypotézu, že kyslík hrál klíčovou roli ve vývoji eukaryot. Pokračující studie těchto starobylých mikrofosilií mohou přinést další poznatky o našem původu.

Bývalý farmář Mihail Mihailidis objevil při stavbě opěrné zdi v Kincumberu, Austrálie, ve zvláštním pískovcovém kameni otisk prastarého stvoření. Fosílie, později pojmenovaná Arenaerpeton supinatus, byla věnována Australskému muzeu a vědci ji formálně popsali až v roce 2023. Jedná se o vzácného předka moderních obojživelníků z doby před 240 miliony let, kdy Austrálie byla součástí superkontinentu Gondwana. Tento exemplář je klíčovou součástí australského fosilního dědictví a nabízí pohled na evoluci temnospondylů, skupiny vyhynulých obojživelníků. Fosílie je neobyčejně dobře zachovalá, což umožní hlubší pochopení prehistorického života.

Paleontologové objevili fosilní stopy v Jižní Koreji, které naznačují, že velký létající plaz, pterosaur, lovil malého živočicha na zemi. Tento dramatický příběh se odehrál před více než 106 miliony lety. Stopy po malé kořisti se náhle změnily směrem a rychlostí, když se k nim přiblížily stopy pterosaura. Výzkumníci pojmenovali nově objevený druh pterosaura jako Jinjuichnus procerus. Zřejmě patřil do skupiny pterosaurů schopných pozemního lovu. Ačkoli neexistuje přímý důkaz predace, důkazy naznačují potenciální fatální setkání.

Vědci objevili nový druh pavouka, Balticolasma wunderlichi, uvězněného v 35 milionů let starém jantaru. Fosilie pochází z Ukrajiny a Baltského regionu a patří do zaniklé podčeledi Ortholasmatinae. Tento objev je první svého druhu v Evropě a odhaluje, že tito pavouci byli kdysi rozšířeni po severní polokouli. Výzkum, využívající pokročilé zobrazovací technologie, přináší nové poznatky o morfologii těchto prastarých tvorů. Mezi nalezenými fosiliemi jsou zastoupeni samec i samice, což vědcům umožňuje detailnější studium jejich evoluce.

Vědci poprvé našli důkaz, že předci savců kladli vejce, a to díky objevu fosilie Lystrosauruse v Jižní Africe. Studie odhalila, že tato pre-savec přežil největší vymírání na Zemi díky kladení vajec, která byla velká a měkká. Nová technologie synkrotronové tomografie umožnila prozkoumat vnitřní strukturu fosilie, což potvrdilo, že jedinec zemřel ještě v vejci. Tento nález posiluje teorie o evolučních strategiích, které umožnily Lystrosaurům přežít v drsných podmínkách. Větší vejce naznačují, že jejich mláďata byla schopna se o sebe rychle postarat, což přispělo k jejich přežití.

Fosilie Pohlsepia mazonensis, považovaná za nejstarší známou chobotnici, byla přehodnocena jako nautiloid, příbuzný dnešním loděnkám. Objev posouvá záznam měkkých tkání nautiloidů o 220 milionů let zpět a mění náhled na evoluci chobotnic. Moderní synchrotronové zobrazování odhalilo 11 malých zubovitých struktur, dokazujících příslušnost k nautiloidům. Studie ukazuje na omyly v původním určení druhu, což ovlivňuje chápání rodokmenu hlavonožců.

Před 7 miliony let překonala malá opice nebezpečí bulharských plání a mohla se pohybovat po dvou nohách. Nález stehenní kosti této vyhynulé opice, Graecopithecus freybergi, naznačuje možnosti bipedálního pohybu. Badatelé tvrdí, že by tento tvor mohl být nejstarším známým předkem člověka, ale jejich hypotéza je kontroverzní. Někteří vědci odmítají závěr, že lidstvo vzešlo z Balkánu místo Afriky, což je téma debaty již dlouhá léta. Ti, kteří teorii podporují, předpokládají, že změny klimatu umožnily těmto savcům přesun do Afriky.

V Severní Americe byl objeven obří tyranosaurus, jehož fosilie pochází z období před 74 miliony let. Kost nalezená v Novém Mexiku naznačuje možného velkého předchůdce slavného Tyrannosaura rexe. Analýza holenní kosti ukázala, že se jedná o největšího tyranosaura z této éry, i když byl méně hmotný než největší známé exempláře. Výzkumníci naznačují, že by fosilie mohla patřit k raným Tyrannosaurinům, avšak pro potvrzení je potřeba více nálezů. Tento objev posouvá počátky velkých tyranosauridů v Severní Americe do dřívější doby, než se dosud předpokládalo.