doba ledová

Vědci získali z nepatrného vzorku sedimentu v jeskyni El Mirón na severu Španělska lidskou jadernou DNA starou zhruba 22 tisíc let, přestože se v dané vrstvě nedochovaly žádné lidské ostatky. Museli analyzovat více než miliardu fragmentů DNA a opakovaně sekvenovat vzorek o velikosti několika zrnek rýže, zároveň vyloučili moderní kontaminaci. Stopy nejspíš pocházely z kůže, vlasů nebo krve lidí, kteří jeskyni využívali během poslední doby ledové. Genetická data ukazují převážně západní původ tehdejší populace jihozápadní Evropy a naznačují její relativní kontinuitu mezi 30 a 20 tisíci lety. Metoda získávání DNA ze sedimentů může významně rozšířit poznání o dávných migracích i v lokalitách bez kosterních nálezů.

Analýza genomů 42 příslušníků japonské kultury Jomon odhalila stopy genetických změn, které mohly jejich vzdáleným předkům pomáhat přežít chlad poslední doby ledové. Varianty genů souvisejí zejména s tvorbou tepla v hnědém tuku bez třesu, tělesnou hmotností a metabolismem tuků. Výzkumníci usuzují, že se tyto adaptace hromadily postupně při migraci předků Jomonů do chladnějších oblastí. Některé znaky metabolismu tuků se podobají adaptacím grónských Inuitů, což může být příklad nezávislého vývoje podobných vlastností v obdobných podmínkách. Autoři upozorňují, že rekonstrukce dávné fyziologie z genomických dat zůstává částečně spekulativní.