zdraví

Studie rakouských vědců zkoumala 64 majitelů psů při stresových úlohách sledovaných pomocí EKG a EEG. Krátká možnost hladit a dotýkat se psa po prvním testu nezrychlila bezprostřední zotavení ze stresu. Lidé, kteří se svým psem fyzicky interagovali, však při následném stresovém testu vykazovali slabší fyziologické známky stresu. Dotek se psem tak podle autorů může organismus předem částečně chránit před další zátěží, i když si účastníci tento účinek subjektivně neuvědomovali.

Studie vědců z Číny naznačuje, že pravidelná fyzická aktivita může chránit zásobu nezralých vajíček ve vaječnících a zpomalovat jejich stárnutí. Myši běhající na pásu měly více ovariálních folikulů a menší úbytek takzvaných primordiálních folikulů než neaktivní zvířata. Podobný účinek měl experimentální lék AdipoRon, který aktivuje receptory hormonu adiponektinu a u myší prodloužil období plodnosti. Pozorovací data z Británie a USA zároveň spojují vyšší pohybovou aktivitu s pozdějším nástupem menopauzy. Autoři však zdůrazňují, že výsledky ze zvířat nelze přímo převést na lidi a lék je zatím pouze v preklinické fázi.

Studie na myších naznačuje, že virus herpes simplex 1 (HSV-1) dokáže v mozku změnit fungování mikroglie, tedy buněk zajišťujících imunitní dohled a údržbu nervové tkáně. Po infekci se mikroglie silně aktivovaly a více než třicetinásobně přibylo buněk reagujících na interferonové signály. Zároveň se u nich snížila aktivita genů důležitých pro odklízení poškozených buněk, škodlivin a pro běžnou komunikaci v mozku. Takový posun by mohl podporovat zánět a souviset s mechanismy pozorovanými u Alzheimerovy choroby či dalších neurodegenerativních onemocnění. Výsledky zatím pocházejí pouze z malého zvířecího modelu a neprokazují, že HSV-1 u lidí způsobuje demenci; vědci chtějí ověřit, zda tyto změny přetrvávají i po odeznění infekce.

Studie sledující 190 účastníků po několik desetiletí zjistila souvislost mezi dlouhodobou klinickou obezitou a větším objemem abnormalit bílé hmoty mozku ve středním věku. Lidé, kteří byli někdy klinicky obézní, měli po padesátce více než dvojnásobný medián objemu těchto změn oproti lidem bez klinické obezity. Výzkumníci místo samotného BMI zohlednili i metabolické dopady nadbytku tuku, například vysoký tlak, cukrovku či poruchy krevních tuků. Zjištěné změny na magnetické rezonanci mohou souviset s poškozením drobných mozkových cév a kognitivním úpadkem, samy o sobě však neprokazují demenci ani příčinný vztah. Autoři zdůrazňují význam včasné prevence a léčby metabolicky nezdravé obezity.

Studie vědců z Kolumbijské univerzity a Kalifornské univerzity v Berkeley ukazuje, že mikroplasty ve vodě nejsou chemicky nečinné. Na jejich povrchu mohou vznikat vysoce reaktivní hydroxylové radikály, které jsou spojovány s poškozováním buněk a DNA. V laboratorních pokusech tento proces vedl ke shlukování bílkovin a k deformaci červených krvinek myšího původu. Největší reaktivitu vykazovaly silně vodoodpudivé částice, protože mění uspořádání molekul vody ve svém okolí. Autoři zdůrazňují, že jde o základ pro další výzkum zdravotních dopadů mikroplastů a možnou úpravu materiálů tak, aby byly méně rizikové.

Přehled 19 studií zahrnujících téměř 15,9 milionu lidí potvrzuje, že osoby s ADHD mají ve srovnání s lidmi bez této diagnózy vyšší riziko úmrtí z různých příčin. Souhrnná analýza 12 studií zjistila o 70 % vyšší riziko úmrtí ze všech příčin, o 90 % vyšší riziko sebevraždy a o 50 % vyšší riziko smrti v důsledku zranění. Vyšší bylo také riziko úmrtí z přirozených příčin. Užívání léků předepisovaných na ADHD bylo v analyzovaných populacích spojeno s nižším rizikem úmrtí ze všech příčin. Autoři ale upozorňují, že jde o pozorované souvislosti, nikoli o důkaz příčinného účinku, a výsledky se mezi zeměmi a studiemi lišily.

Analýza dat 3 093 dospělých Američanů sledovaných až 14 let ukázala souvislost mezi vyšším počtem denních kroků a mírně lepšími výsledky v testech pozornosti, potlačování rušivých vlivů a rozhodování o odměně. Skupiny s průměrem asi 8 875 a 14 161 kroků denně si vedly lépe než nejméně aktivní účastníci s průměrem 5 108 kroků. Rozdíly v kognitivních výsledcích však byly malé a neprojevily se ve schopnosti rozpoznávat emoce z obličeje. Vyšší systolický krevní tlak byl spojen s horším výkonem v jednom z rozhodovacích úkolů. Studie je pozorovací, takže nedokazuje, že více chůze přímo zlepšuje myšlení, ani nestanovuje optimální denní počet kroků.

Malá klinická studie naznačuje, že hydrodisekce, při níž se pod ultrazvukem vstříkne kolem utlačeného nervu fyziologický roztok, může u syndromu karpálního tunelu přinášet úlevu až po dobu šesti měsíců. Zákrok odděluje nerv od okolních tkání a má mu umožnit volnější pohyb. U samotné steroidní injekce se počáteční zlepšení v dalších měsících převážně vytrácelo, zatímco přidání steroidu k hydrodisekci nepřineslo zjevný další přínos. Studie zahrnovala 39 pacientů a 63 zápěstí, proto jsou k potvrzení účinnosti i délky efektu zapotřebí větší výzkumy. Metoda se jeví jako vhodná hlavně pro mírné až středně závažné případy; těžké formy mohou vyžadovat operaci.

Rozsáhlý přehled dosavadních metaanalýz naznačuje, že lidé s krevní skupinou B, bez ohledu na Rh faktor, mají v průměru o 28 procent vyšší riziko vzniku diabetu 2. typu než lidé s jinými skupinami. Vědci prověřili 270 uváděných souvislostí mezi krevními skupinami a zdravotními následky, přičemž přísnými statistickými kritérii prošlo pouze toto spojení. Jde však o relativně malý vliv ve srovnání se stravou, nadváhou a nedostatkem pohybu. Mechanismus této souvislosti zatím není jasný, zvažuje se například role střevního mikrobiomu. Krevní skupina sama o sobě tedy neurčuje, zda člověk cukrovkou onemocní.

Analýza zdravotních záznamů více než 101 tisíc lidí ukázala, že zjistitelný hnědý tuk souvisel s nižším výskytem diabetu 2. typu, srdečních onemocnění, úzkosti i deprese. Hnědý tuk spaluje energii, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a jeho množství i aktivita s věkem obvykle klesají. V datech byli lidé užívající léky na vysoký tlak častěji nositeli aktivního hnědého tuku. Pokusy na myších naznačily, že losartan může tento tuk aktivovat a zvýšit jeho tvorbu tepla, přičemž účinek využívá jinou molekulární dráhu než snižování tlaku. Výsledky zatím nedokazují příčinnou souvislost ani léčebný přínos u lidí; sledovaný soubor tvořili pacienti s rakovinou a převažovaly v něm ženy.