vesmír

Skupina asteroidů obíhajících kolem Slunce v rezonančním vztahu s Venuší možná představuje nebezpečí pro naši planetu. Díky své blízkosti ke Slunci zůstávají tyto asteroidy neviditelné pro současné teleskopy. Z 20 dosud objevených asteroidů žádný z nich neobíhá přímo kolem Venuše, ale sdílí s ní dráhu kolem Slunce. Kvůli excentricitě oběžných drah mohou tyto objekty potenciálně přiblížit k Zemi. Vědci doporučují nasadit pozorovací mise specializované na tato nevyzpytatelná tělesa, neboť pozemní teleskopy mají omezené schopnosti. Tato neznámá populace asteroidů by mohla znamenat riziko v případě jejich srážky se Zemí v budoucnu.

Nová studie ICRAR naznačuje, že vesmír byl v raných fázích 'předhřátý', což mění dosavadní představy o jeho vzniku z ultrachladného stavu. Objev byl učiněn při hledání signálů z doby reionizace, kdy se první hvězdy zažehly asi miliardu let po velkém třesku. Zjistilo se, že vesmír již tehdy měl určité teplo, což vylučuje modely extrémně chladné ionizace. Teplo pravděpodobně pocházelo z raných zdrojů rentgenových paprsků z černých děr a hvězdných zbytků. Tým ICRAR využívá radioteleskop Murchison Widefield Array k odstranění rušivých signálů a hledání klíčového vodíkového signálu, který by mohl odhalit více o temném věku vesmíru.

Asteroidový pás mezi Marsem a Jupiterem je pozůstatkem hmoty, která se nikdy nevytvořila do planety. Gravitace Jupiteru zabraňovala vzniku planet, což vedlo k destruktivním kolizím. Aktuálně pás ztrácí asi 0,0088 % své hmoty kvůli kolizím, přičemž 20 % úlomků míří směrem k Zemi a 80 % se rozpadá na meteoritický prach. Výzkum ukazuje, že pás byl asi před 3,5 miliardami let o 50 % hmotnější, což se shoduje s historickými důkazy ubývajícího bombardování Země. Tento dynamický proces je důležitý pro pochopení minulosti našeho planetárního systému a budoucího rizika od blízkých objektů.

Nová pozorování černé díry M87* ukázala zajímavé změny v jejím magnetickém poli. Pomocí dat získaných mezi lety 2017 a 2021 vědci zmapovali změny polarizace a zjistili, že magnetické pole kompletně změnilo směr. Tato dynamická kosmická „počasí“ se odehrávají mimo horizont událostí, zatímco černá díra sama je stabilní. Výsledky by mohly pomoci pochopit, jak černé díry vysílají extrémní výtrysky do vesmíru. Nové poznatky odhalují turbulentní prostředí, kde magnetické pole ovlivňuje tok materiálu kolem černé díry.

Vědci objevili supermasivní černou díru v galaxii RACS J0320-35, která roste rychlostí 2,4násobnou oproti teoretickému Eddingtonovu limitu. Tento jev může vysvětlit, jak supermasivní černé díry dosáhly své ohromné hmotnosti již krátce po Velkém třesku. Černá díra byla zpozorována díky jasnému rentgenovému záření, převyšujícímu jiné objekty z raného vesmíru. Rychlý růst černé díry podporuje super-Eddingtonská akrece, kde dochází k intenzivnímu nasávání materiálu. Počáteční důkazy mohou poskytnout nový pohled na formování černých děr po vzniku vesmíru.

Kosmické lety mají negativní vliv na lidský zrak, přičemž mnoho astronautů zaznamenává problémy se zrakem. Američtí vědci nyní vyvinuli nástroj využívající umělou inteligenci k předpovědi těchto problémů před samotným letem. Tento nástroj se zaměřuje na syndrom neuro-okulárního poškození spojeného s kosmickými lety (SANS). Studie zahrnovala trénink AI na malém množství dat, avšak i tak se podařilo dosáhnout 82% přesnosti v předpovědích pomocí předletových skenů očí. I když je systém zatím v rané fázi, představuje důležitý krok k lepší ochraně zdraví astronautů a rozvoji lidských vesmírných výzkumů.

Cesty do vesmíru mohou mít negativní dopad na zrak astronautů. Nově vyvinutý nástroj poháněný umělou inteligencí umožňuje předpovědět tyto problémy ještě před začátkem mise. Výzkumníci se zaměřili na neuro-oční syndrom (SANS), který souvisí s časem stráveným ve vesmíru. Tento syndrom může i po návratu na Zemi přetrvávat. AI model vykazuje slibnou přesnost 82 % při předpovědi SANS, což nabízí možnost prevence. Studie naznačuje, že výzkum zdraví ve vesmíru může být efektivní i s využitím dat získaných na Zemi.

Asteroid 2024 YR4 představuje malé riziko srážky s Měsícem v prosinci 2032. NASA zkoumá dvě hlavní možnosti, jak potenciální srážku odvrátit: odklonění asteroidu nebo jeho zničení. Varianta zničení by mohla zahrnovat jaderný výbuch, což by vyžadovalo předchozí rekognoskaci pro upřesnění jeho hmotnosti. Odklonění dráhy by bylo preferovanou metodou, ale je nutné přesné určení hmotnosti asteroidu. V případě zničení je uvažován i nukleární výbuch, který by mohl dostatečně narušit asteroid, což je teoreticky možné, ale politicky a technicky náročné. Definitivní rozhodnutí bude muset padnout brzy, aby bylo dostatek času na přípravu mise.

Astronauti často čelí zrakovým problémům kvůli syndromu SANS spojenému s pobytem v kosmu. Vědci v USA vyvinuli nástroj využívající umělou inteligenci pro předpověď těchto komplikací před odletem. Model s přesností 82 % identifikuje riziko pomocí očních skenů před vesmírnými misemi. Zjistili, že změny vyvolané simulací mikrogravitace připomínají skutečný let do vesmíru. Výzkum nabízí nový směr pro zajištění bezpečnosti astronautů a řešení dalších zdravotních rizik pobytu v kosmu.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), která funguje jako symbol spolupráce mezi USA, Evropou, Kanadou, Japonskem a Ruskem, bude v roce 2030 dekontaminována a navedena do Pacifiku. Stanice hostila tisíce experimentů přispívajících k vědeckému poznání astrofyziky, biotechnologie či materiálových věd. Po zániku ISS chce NASA pokračovat ve výzkumu využitím soukromých vesmírných stanic. Tyto nové stanice budou podporovány komerčními partnery jako SpaceX a Boeing. Zatímco se připravují nové stanice, Čína bude pokračovat v provozu své vlastní Tiangong stanice.