neurovědy

Studie publikovaná v časopise Nature Neuroscience naznačuje, že psilocybin může podporovat přestavbu nervových spojení i bez účinků spojených s halucinacemi. Výzkumníci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz u myší sledovali růst a změny dendritických trnů, drobných struktur důležitých pro komunikaci mezi neurony. Úpravou buněčných receptorů dokázali oddělit zvýšenou neuroplasticitu od reakcí, které u zvířat slouží jako ukazatel psychedelického prožitku. U myší vystavených stresu byl vznik nových spojení výraznější a psilocybin zároveň bránil úbytku stávajících. Zjištění jsou zatím omezená na zvířecí model, ale mohou pomoci vyvinout léčbu deprese či PTSD bez halucinogenních vedlejších účinků.

Vědci ze Stanfordovy univerzity transplantovali lidskou mozkovou kůru do geneticky upravených myší, jimž se většina vlastní kůry a hipokampu nevyvinula. Lidská tkáň během tří měsíců vyplnila přes 90 procent objemu mozkové kůry, vytvořila cévy, elektrickou aktivitu a spojení s nervovou soustavou myší včetně drah do míchy. Štěpy zůstaly vývojově nezralé, přesto obsahovaly vzácné typy neuronů, které se v laboratorních organoidech obtížně vytvářejí. Myši s transplantáty uspěly v testu pracovní paměti lépe než neupravené myši bez kůry, vědci však nevyvozují, že za chování přímo odpovídají lidské neurony. Model by mohl pomoci zkoumat epilepsii, frontotemporální demenci či neurovývojové poruchy, zároveň otevírá etické otázky kolem rozsáhlého začleňování lidské nervové tkáně do zvířat.

Mezinárodní tým vědců identifikoval 36 genů výrazně zvyšujících riziko obsedantně-kompulzivní poruchy a chronických tikových poruch včetně Tourettova syndromu. Analýza exomů téměř 4 000 lidí ukázala, že 30 z těchto genů souvisí s oběma diagnózami, což potvrzuje jejich značný genetický překryv. Některé rizikové geny jsou zároveň spojeny s autismem, vývojovými poruchami a schizofrenií. Studie ukazuje na poruchy mozkových okruhů důležitých pro kontrolu impulzů, pohyb a vytváření návyků. Zjištění by mohlo rozšířit možnosti vývoje cílené léčby zaměřené na celé genové a nervové sítě.

Výzkum na octomilkách naznačuje, že některé zdánlivě zapomenuté vzpomínky nejsou zcela ztraceny, ale přetrvávají jako skryté nervové stopy. Naučené vyhýbání se pachu po zhruba 24 hodinách vymizelo, mohlo se však obnovit, pokud se mouchy ocitly v prostředí připomínajícím původní zkušenost včetně osvětlení a povrchu komory. Vědci popsali vedle aktivní paměťové stopy i „tichou“ stopu v neuronech, které běžně neřídí chování. Připomenutí dokázalo tuto skrytou stopu znovu zapojit, ale zároveň někdy vedlo ke vzniku falešné vzpomínky na neškodný pach. Zjištění se týká octomilek a nelze je bezprostředně přenášet na lidský mozek, může však přispět k pochopení obnovování i zkreslování vzpomínek.