kočky

Výzkum brazilských behavioristů sledoval 38 domácích koček, které se nemohly dostat k pamlsku uzavřenému v plastové krabičce. V přítomnosti člověka zaznamenali vědci 86 mňouknutí, zatímco o samotě jen 20; pravděpodobnost vokalizace byla při přítomném člověku více než šestnáctkrát vyšší. Kočky při mňoukání často hleděly na člověka a střídaly pohled mezi ním a krabičkou, což odpovídá snaze obrátit se na konkrétního příjemce. Studie tak podporuje závěr, že mňoukání není jen projevem frustrace, ale může sloužit k vyžádání lidské pomoci. Autoři upozorňují, že vzorek byl malý a zahrnoval převážně kočky známé hlasitými reakcemi na potravu.

Japonská studie zjistila, že majitelé s vyšší hladinou oxytocinu mívají také kočky s vyšší koncentrací tohoto hormonu. Vyšší oxytocin u koček byl spojen s nižší mírou negativních emocí a nižším kortizolem u jejich majitelů, avšak výzkum neprokazuje příčinný vztah. Vědci sledovali 17 majitelů a 24 koček, měřili hormony z moči a pomocí bluetooth přívěsků odhadovali jejich vzájemnou blízkost. Častější fyzická blízkost kočky souvisela u majitelů s větší energií, zatímco mezi hladinami kortizolu lidí a zvířat se jasná vazba nepotvrdila. Autoři upozorňují na malý vzorek, rozdílné časy odběru i nutnost dalších měření před a po konkrétních interakcích, například hlazení.

Rozsáhlá studie analyzovala více než 157 000 vzorků kočičí stolice z USA a Kanady a parazita Giardia duodenalis odhalila u 6,3 procenta zvířat. U 18,5 procenta nakažených koček šlo o varianty A nebo B, které mají potenciál přenášet se na člověka; v celém souboru je mělo zhruba 1,2 procenta testovaných koček. Vyšší výskyt vědci zaznamenali u kocourů, mladých zvířat a zejména koťat, zatímco u koček starších deseti let byl podstatně nižší. Nákaza byla častější v zimě než v létě, patrně proto, že cysty parazita lépe přežívají v chladném a vlhkém prostředí. Autoři doporučují pravidelné vyšetření trusu, hlavně u rizikových koček a v domácnostech s malými dětmi, seniory či lidmi s oslabenou imunitou.

Dva nezávislé výzkumné týmy určily genetickou změnu, která stojí za oranžovou srstí koček a dlouho odolávala vysvětlení. Jde o chybějící úsek DNA před genem Arhgap36 na chromozomu X, jenž zvyšuje aktivitu tohoto genu v pigmentových buňkách. Změna posouvá tvorbu pigmentu od tmavého eumelaninu k červenožlutému feomelaninu. Vazba na chromozom X vysvětluje, proč jsou oranžoví kocouři častější, zatímco samice mívají želvovinové či tříbarevné skvrny v důsledku náhodné inaktivace jednoho z chromozomů X. Studie nenašly důkaz, že by tato mutace souvisela se zdravím nebo inteligencí koček.

Mezinárodní tým analyzoval údaje ze 93 zemí a zjistil, že státy s vyšší hustotou domácích koček mívají také vyšší skóre životní spokojenosti. Naopak větší výskyt parazita Toxoplasma gondii souvisel s nižší mírou štěstí, přestože kočky jsou jeho hlavním hostitelem. Země s více kočkami překvapivě vykazovaly nižší expozici tomuto parazitovi, což může souviset s hygienou, veterinární péčí, chovem v bytě a socioekonomickými podmínkami. Autoři zdůrazňují, že jde pouze o vztahy na úrovni celých zemí a nelze z nich vyvozovat, že kočka přímo zvyšuje štěstí jednotlivce. Doporučují proto dlouhodobé studie, které porovnají majitele koček s ostatními lidmi.

V malé izolované populaci koček bengálských na japonském ostrově Cušima vědci v letech 2024 a 2025 zaznamenali nejméně tři jedince s ocasy dlouhými zhruba jen polovinu obvyklé délky. Populace čítá asi sto zvířat, a nový znak proto vyvolal obavy o její genetické zdraví i možné křížení s domácími kočkami. Analýza celého genomu jednoho krátkoocasého jedince však neprokázala nedávnou příměs domácí kočky. Příčina změny zůstává nejasná: může souviset s dědičností, vývojovou vadou, velmi nízkou či dávnou hybridizací nebo jinými faktory. Autoři upozorňují, že k objasnění je nutné geneticky i vzhledově prozkoumat další krátkoocasé kočky.

Australští vědci upozorňují, že lidé na sociálních sítích často považují projevy stresu koček za roztomilé, vtipné nebo za součást hry. Analyzovali 11 videí označených autory jako hra, v nichž kočky syčely, snažily se uniknout či jinak dávaly najevo nesouhlas. Přesto bylo 75 až 93 procent komentářů k těmto záznamům vůči lidsko-kočičí interakci pozitivních. Opakované ignorování varovných signálů může podle autorů vyvolat akutní i dlouhodobý stres a ohrozit zdraví zvířete. V sedmi videích navíc utrpěl člověk viditelné zranění, které může nést riziko infekce. Výzkumníci doporučují lepší osvětu o řeči těla koček i větší mediální gramotnost uživatelů sítí.

Vědci odhalili, že pomalé mrkání a zúžení očí může pomoci k lepšímu kontaktu s kočkami. Tento jednoduchý gestus vede k tomu, že kočky jsou ochotnější přistupovat a komunikovat s lidmi. Studie prokázala, že kočky častěji pomalu mrkají na své majitele, pokud ti mrkli na ně. Výzkum zahrnoval experimenty s kočkami v domácnostech, kde reagovaly nejen na majitele, ale i na cizí experimentátory. Tento objev pomáhá zlepšit vztahy mezi lidmi a jejich domácími mazlíčky.

Kočky, které se volně pohybují venku, mohou nést více patogenů než domestikované kočky. Studie zjistila, že venkovní kočky mají vyšší pravděpodobnost přenosu zoonotických patogenů, které mohou infikovat lidi, podobně jako divoké kočky. Mezi běžné patogeny patří vzteklina, Toxoplasma gondii a salmonely. Pro minimalizaci rizik se doporučuje omezit volný pohyb koček a poskytnout jim zabezpečený výběh. Péče o veterinární zdravotní návyky, jako je očkování a ošetření proti parazitům, je důležitá i pro vnitřní kočky. Zabránění volnému pohybu může chránit veřejné zdraví i přírodu.

Nová studie odhalila, že kočky, které přestanou jíst, mohou být spíše znuděné než nasycené. Tento jev je podobný olfaktorickému saturačnímu pocitu u lidí, který ovlivňuje chuť k jídlu díky vůním. Výzkum na 12 kočkách ukázal, že při opakovaném podávání stejného jídla jejich zájem klesal, zatímco nová vůně jejich chuť obnovila. Toto poznání by mohlo pomoci při řešení problémů s nadváhou či nedostatkem chuti k jídlu u koček. Studie byla publikována v časopise Physiology & Behavior.