klima

Dvě slova „CLOUD GONE“ ve letovém deníku bombardéru Enola Gay pomohla vědcům nově odhadnout výšku kouřového sloupce po atomovém útoku na Hirošimu v roce 1945. Posádka přestala oblak vidět 97 minut po výbuchu, když byla zhruba 750 kilometrů daleko a letěla ve výšce asi 7,4 kilometru. Historický záznam zároveň uvádí, že výhled omezoval opar, nikoli zakřivení Země. Výpočty zohledňující tehdejší atmosférické podmínky ukázaly s 95procentní jistotou minimální výšku sloupce 11,3 kilometru. Zjištění podporuje scénáře, podle nichž mohou požární bouře po jaderných explozích vynést saze do výšek významných pro vznik jaderné zimy, ačkoli jediný útok takový jev nezpůsobil.

Nová studie naznačuje, že před zhruba 2 000 lety začalo opětovné rozšiřování ledového příkrovu v kanadské Arktidě, což mohlo signalizovat nástup dalšího zalednění. Vědci zkoumali vývoj Barnesova ledového příkrovu, posledního pozůstatku někdejšího Laurentidského ledovce, pomocí izotopů beryllia-10 v horninách a uhlíku-14 v odhalené vegetaci. Ledovec dosáhl novodobého maxima kolem roku 1960, poté však začal rychle ztrácet hmotu. Autoři spojují tento obrat především s růstem letních teplot způsobeným lidskými emisemi skleníkových plynů. Podle klimatických modelů může Barnesův ledový příkrov při současném vývoji klimatu zcela zaniknout.

Zpráva The Lancet Countdown upozorňuje, že zdravotní dopady klimatické změny rostou rychleji než opatření k jejich omezení. V roce 2023 bylo změně klimatu připsáno 71,5 procenta zhruba 710 tisíc úmrtí souvisejících s horkem. Extrémní vedra zároveň v roce 2025 podle odhadů připravila světovou ekonomiku o 1,07 bilionu dolarů kvůli výpadkům práce, zejména v zemědělství a stavebnictví. Autoři vyzývají OSN a Světovou zdravotnickou organizaci, aby klimatickou změnu formálně označily za globální zdravotní stav nouze a postavily ochranu zdraví do středu klimatických rozhodnutí. Varují také před plánovaným dalším rozšiřováním těžby ropy a plynu.

Mezinárodní tým klimatologů ve své sedmé výroční zprávě varuje před rychlou destabilizací klimatického systému. Tempo globálního oteplování podle něj vzrostlo z 0,19 °C za desetiletí v letech 1970–2010 na zhruba 0,36 °C za desetiletí od roku 2010. Sedm ze 16 sledovaných ukazatelů dosáhlo rekordních hodnot, včetně koncentrace oxidu uhličitého, která v květnu překročila 428 částic na milion a byla nejvyšší za nejméně dva miliony let. Rekordní úbytky ledu, ztenčování ledovců, růst hladiny moří i rozsáhlé požáry podle autorů zhoršují riziko dalších klimatických zpětných vazeb. Přestože roste výroba elektřiny z nízkouhlíkových zdrojů, spotřeba fosilních paliv i energetické emise CO2 zůstaly v roce 2025 na rekordních úrovních. Autoři žádají rychlé a rozsáhlé změny v energetice, spotřebě, potravinových systémech i ochraně ekosystémů.

Jihozápad USA dál sužuje megasucho, které od roku 2000 prohlubuje změna klimatu i vysoká spotřeba vody. Nová studie ukazuje, že rychle ubývá také podzemní voda, na niž se při poklesu hladin řek a přehrad spoléhá asi 40 milionů obyvatel povodí řeky Colorado. V horní části povodí, dosud považované za odolnější díky doplňování ze sněhu, ubylo mezi říjnem 2019 a zářím 2022 zhruba 4,6 bilionu galonů podzemní vody; v dolní části to bylo asi 2,5 bilionu galonů. Sněhová pokrývka v horských oblastech dlouhodobě slábne a v roce 2026 dosáhla vrcholu přibližně o čtyři týdny dříve než obvykle. Vědci varují, že další úbytek podzemních zásob může omezit přítoky do řek a zhoršit nedostatek povrchové vody.

Studie zmapovala 9 347 datových center po světě a zjistila, že 2 315 z nich leží v oblastech, kde alespoň část roku poptávka po vodě převyšuje dostupné zásoby. Velká centra mohou denně spotřebovat tolik vody jako město s 50 000 obyvateli, především kvůli chlazení založenému na odpařování. Při oteplení planety o 3 °C by se podíl center v oblastech s vodním deficitem mohl během deseti let zvýšit na 33 procent. Zhruba 41 procent zařízení soutěží o vodu přímo s městy a obcemi, dalších 28 procent hlavně se zemědělstvím. Autoři upozorňují na nedostatek transparentních údajů o spotřebě vody a doporučují zohledňovat místní hydrologické limity, využívat odpadní či upravenou mořskou vodu a zlepšit chlazení.

Nizozemští vědci přemístili 306 metrů čtverečních přírodního slaného mokřadu do největšího vlnového kanálu na světě a 21 hodin jej vystavili silným bouřkovým vlnám. Pokus ukázal, že mokřad ztratil jen sedm milimetrů sedimentu, přestože jeho nadzemní vegetace byla výrazně poškozena. Při vlnách do výšky jednoho metru dokázal porost snížit energii vln až o polovinu, u vyšších vln však účinek nepřesáhl deset procent. Autoři studie navrhují spojovat ochranu a obnovu mokřadů s hrázemi a mořskými zdmi, protože vegetace se po bouři může obnovit a snížit tlak na technickou protipovodňovou infrastrukturu.

Po mořské vlně veder z let 2018–2019 se v Beringově moři prudce zvýšil počet kříženců sněžného a Tannerova kraba. Průzkum z roku 2025 zjistil jejich výskyt 13,4krát nad historickým průměrem; téměř polovina komerčně lovitelných krabů byla hybridní. Vědci spojují změnu s kolapsem populace sněžných krabů, kterou oslabil úbytek mořského ledu, oteplení dna a následné hladovění. Méně sněžných krabů podle modelů znamenalo pro hybridy nižší konkurenci i menší tlak predátorů. Dopady na ekosystém a schopnost hybridů rozmnožovat se zatím nejsou jasné, komplikace však mohou nastat při stanovování rybolovných kvót.

Vědci zdigitalizovali více než 9 000 stran ručně psaných meteorologických záznamů ze 37 stanic v Demokratické republice Kongo. Díky nástroji MeteoSaver vytvořili souvislou digitální řadu klimatu konžské pánve za roky 1908 až 2023. Data potvrzují oteplování: mezi lety 1961 a 1990 vzrostla průměrná teplota o 0,5 °C a maximální teploty zhruba o 0,7 °C. V osmdesátých letech se extrémně horké dny vyskytovaly téměř dvakrát častěji než v šedesátých letech. Projekt zároveň zachraňuje ohrožené papírové archivy, které byly v Yangambi vystaveny vlhkosti, hmyzu a riziku požáru.

Nová studie naznačuje, že úbytek vody v Mrtvém moři sám přispívá k oteplování jezera. S rostoucí slaností slábne ochlazování odpařováním, takže zbývající voda se může více zahřívat a podporovat další odpar. Mezi lety 1979 a 2019 klesla hladina asi o 34 metrů, zatímco hlubší voda se oteplila o 2,8 °C. Model přisuzuje významnou část tohoto oteplení poklesu hladiny, vedle růstu teploty vzduchu. Při pokračujícím trendu by hladina mohla do roku 2100 klesnout zhruba o 85 metrů a voda se oteplit o 5 až 8 °C. Zjištění může pomoci vysvětlit vznik rozsáhlých ložisek soli v dávných mořích i bez mimořádně horkého a suchého klimatu.