zdraví

Randomizovaná studie mezi 60 lidmi v Austrálii ukázala, že týdenní omezení kontaktu potravin s plasty může snížit množství některých ftalátů a bisfenolů v moči. Nejlepší výsledky měli účastníci, kteří dostávali potraviny s minimálním kontaktem s plasty a používali kuchyňské vybavení ze skla, oceli či dřeva. Hladina BPA u nich byla oproti kontrolní skupině nižší až o 60 procent, u dvou sledovaných metabolitů ftalátů klesla o 38 a 54 procent. Omezení plastů v kosmetice mělo naopak malý účinek. Vědci zatím nevědí, jaký dopad mají tyto látky v běžných koncentracích na dlouhodobé zdraví, upozorňují však na souvislosti z dřívějších studií s metabolickými, kardiovaskulárními a reprodukčními potížemi.

Světová zdravotnická organizace vydala aktualizovaná doporučení pro prevenci či oddálení demence. Navazuje na analýzu zveřejněnou v roce 2024, podle níž lze na populační úrovni spojit až 45 procent případů se 14 ovlivnitelnými rizikovými faktory; nejde však o zaručené snížení rizika u jednotlivce. WHO doporučuje pohyb, společenskou aktivitu, nekouření, omezení alkoholu, zdravou stravu a kontrolu tlaku, cholesterolu, cukru v krvi i hmotnosti. Důležité je také řešit ztrátu sluchu a pokud možno omezovat expozici znečištěnému ovzduší. Organizace naopak nedoporučuje užívat vitaminy B a E, omega-3 ani multivitaminy výhradně kvůli prevenci demence bez prokázaného nedostatku živin.

Studie sledující více než 91 tisíc účastníků britského projektu UK Biobank naznačuje, že vedle celkového času vsedě záleží i na délce jednotlivých úseků nehybnosti. Každá další hodina sezení trvajícího nejméně 30 minut byla spojena s o 9 % vyšším rizikem úmrtí na rakovinu a o 3 % vyšší pravděpodobností jejího výskytu. Naopak přerušované sezení, například krátkou chůzí, souviselo s příznivějšími výsledky. Nahrazení hodiny dlouhého sezení lehkou aktivitou bylo v modelu spojeno s nižším rizikem výskytu i úmrtí na rakovinu. Jde o observační výzkum, který prokazuje souvislosti, nikoli přímou příčinu a následek.

Analýza genetických a epigenetických dat naznačuje, že syndrom chronické únavy, long covid, posttraumatická stresová porucha, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza mohou zasahovat do stejných biologických sítí. Přestože se u nemocí přímo nepřekrývá mnoho genů, jejich rizikové faktory se sbíhají kolem regulačních genů ovlivňujících imunitu, zánět, hormonální signalizaci a tvorbu energie v mitochondriích. Výzkum označil za možný společný prvek dlouhodobou aktivaci imunity následovanou vyčerpáním imunitních buněk. Závěry zatím vyžadují další laboratorní i klinické ověření, ale mohly by podpořit vývoj objektivních krevních testů a nových léčebných postupů.

Studie Stanfordovy univerzity spojila xantelasmata, tedy žlutavé tukové usazeniny v okolí očí, s vyšším výskytem infarktu, cévní mozkové příhody a přechodné ischemické ataky. Výzkumníci porovnali téměř 18 tisíc lidí s tímto nálezem se stejně početnou kontrolní skupinou. Během prvního roku prodělalo infarkt 1 procento pacientů s xantelasmaty oproti 0,35 procenta kontrol; vyšší byl i podíl mrtvic. Skvrny samy o sobě zdravotní příhody nezpůsobují, mohou však signalizovat dosud neodhalené či nedostatečně léčené kardiovaskulární rizikové faktory. Autoři doporučují u těchto pacientů včasné vyšetření a prevenci včetně úpravy životního stylu, kontroly tlaku a případné léčby vysokých tuků v krvi.

Studie na myších naznačuje, že houba Mucor racemosus žijící ve střevním prostředí může tlumit některé následky ozáření. Zvířata, která ji dostala, vykazovala menší úbytek hmotnosti, zánět i oxidační stres a méně poškozené střevní tkáně. Účinek souvisel mimo jiné s aminokyselinami podporujícími opravu DNA a s látkou ovlivňující střevní bakterie a tvorbu methioninu. Fermentovaný sýr s touto houbou u ozářených myší zlepšil střevní bariéru a snížil zánětlivé ukazatele. Zjištění je zatím předklinické a případné použití u lidí vyžaduje další výzkum, zvláště kvůli možnému riziku pro osoby s oslabenou imunitou.

Rozsáhlá dánská observační studie naznačuje, že lidé s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu, kteří začali užívat statiny do roka, měli po deseti letech o 15 % nižší relativní riziko demence než pacienti bez této léčby. Při zahájení léčby za jeden až pět let po diagnóze bylo relativní riziko nižší o 10 %. Absolutní desetileté riziko demence činilo 3,9 % bez statinů, 3,5 % při pozdním nasazení a 3,3 % při časném nasazení. Studie zahrnula 132 585 lidí a neprokazuje příčinnou souvislost, její závěry však podporují včasné zvážení statinů zejména u pacientů s vysokým LDL cholesterolem.

Dna, nejčastější zánětlivá artritida, se stále častěji objevuje také u mladších mužů. Výzkumy naznačují, že muži s dnou mají výrazně vyšší riziko erektilní dysfunkce, přičemž roli mohou hrát zvýšené hladiny kyseliny močové. Studie z roku 2025 u lidí ve věku 24 až 49 let spojila každé zvýšení kyseliny močové o 100 μmol/l s více než 2,5násobně vyšší pravděpodobností potíží s erekcí. Pokusy na potkanech ukázaly, že vysoká kyselina močová může přímo narušovat erektilní tkáň, účinnost léčby snižující uráty však zatím nebyla potvrzena u lidí. Neléčená dna může mít vedle kloubních potíží i kardiovaskulární následky, proto odborníci upozorňují na potřebu lepší léčby a otevřenějšího zjišťování sexuálních obtíží u pacientů.

Přehled pěti studií s přibližně 2 000 účastníky ukázal, že náramkové trackery často špatně odpovídají tomu, jak lidé sami vnímají kvalitu svého spánku. Zařízení dokážou poměrně dobře sledovat délku a pravidelnost spánku, ale nezachytí spolehlivě únavu, pocit osvěžení ani potíže typické pro nespavost. U lidí s nespavostí například Fitbit v některých datech nadhodnocoval dobu spánku asi o půl hodiny a efektivitu spánku o osm procent. Autoři upozorňují, že zejména starší lidé, pacienti s depresí či poruchami spánku by neměli údaje z hodinek považovat za náhradu lékařského vyšetření. Při přetrvávajících potížích může být pro lékaře užitečnější spánkový deník a popis subjektivních příznaků.

Výzkumníci upozorňují, že nižší údaj biologického věku sám o sobě ještě nedokazuje skutečné omlazení organismu. Za přesvědčivý výsledek považují souběh mladších molekulárních ukazatelů se zlepšením svalové síly, pohyblivosti, kognice či imunity. Změny by navíc měly přetrvat po ukončení léčby a potvrdit je různé nezávislé metody měření. Biologické hodiny jsou zatím cenným výzkumným nástrojem, jejich význam pro jednotlivce však není dostatečně ověřen. Autoři také rozlišují mezi zpomalením stárnutí a jeho obrácením, které nelze chápat jako návrat času zpět.