Parkinson

Lidé s autismem mohou mít až šestkrát vyšší pravděpodobnost rozvoje Parkinsonovy choroby. Výzkum z University of Missouri naznačuje, že za tím může stát role přenašečových molekul recyklujících dopamin v mozku. Studie využila DaT SPECT skenování ke zkoumání zpracování dopaminu v konkrétní části mozku. U mladých dospělých s autismem byly odhaleny neobvyklé chování přenašečů dopaminu. Přestože nebyly nalezeny jasné souvislosti s nižším IQ nebo opakujícím se chováním, výzkum naznačuje, že změny mohly vzniknout desítky let před nástupem Parkinsonovy choroby.

Vědci vyvinuli novou metodu 'zap-and-freeze', která zkoumá mozek na mikroskopické úrovni. Tato technika využívá elektrické impulsy k zachycení aktivity buněk a jejich okamžitého zmrazení. Výzkum odhalil detaily o synapsích a vezikulách, klíčových prvcích komunikace mezi neurony. Objev proteinu dynamin1xA jako důležitého pro endocytózu může nabídnout nové cesty k pochopení Parkinsonovy choroby. Zjištění mezi myšími a lidskými vzorky ukazují na využitelnost myších modelů pro lidský mozek.

Vědci z University of Bath vyvinuli peptid, který zabraňuje škodlivému shlukování proteinů spojených s Parkinsonovou chorobou. Tento peptid plní funkci udržování proteinu alfa-synuklein ve zdravém stavu, čímž předchází jeho nesprávnému skládání. Studie ukazuje, že nové léčivo je odolné a neškodné pro buňky. Navíc existuje možnost, že podobné techniky by mohly být využity i pro další neurodegenerativní onemocnění, jako je demence Lewyho tělísek a Alzheimerova choroba. Výzkum již přináší některé pozitivní výsledky, ačkoliv je zatím v rané fázi testování na zvířecím modelu.

Ztráta čichu může být předzvěstí Parkinsonovy choroby, protože tento příznak se objevuje roky před dalšími symptomy. Když začnou typické příznaky Parkinsona, je už poškodeno více než polovina neuronů produkujících dopamin. Rozpoznání ztráty čichu by mohlo sloužit jako biomarker pro včasnou diagnózu a efektivnější léčbu. Ztráta čichu se objevuje až u 90 % pacientů s Parkinsonem. Problémem zůstává, že tento příznak není exkluzivní pro Parkinsonovu chorobu, což ztěžuje jeho využití jako jednoznačného ukazatele.