mořská biologie

Vědci po odtržení obřího ledovce A-68 od šelfového ledovce Larsen C prozkoumali dříve nepřístupné dno západní části Weddellova moře. Podvodní kamera zde zaznamenala více než tisíc hnízd ledovcové ryby Lindbergichthys nudifrons. Hnízda, v nichž samci až čtyři měsíce střeží tisíce jiker, vytvářela šest odlišných geometrických uspořádání. Nejčastější byly těsné shluky, které mohou rybám pomáhat chránit jikry před predátory. Zjištění podle autorů posiluje argumenty pro vyhlášení chráněné mořské oblasti ve Weddellově moři.

Nový výzkum ukazuje, že kosatky reagují vyhýbavě už na nahrávky hlasů dlouhoploutvých kulohlavců, menších příbuzných delfínů. Označené kosatky po přehrání zvuků semkly skupinu, změnily vokalizaci, obrátily směr a zrychlily. Pozorování z Islandu i dalších oblastí dlouhodobě naznačují, že kosatky se kulohlavcům často vyhýbají, případně s nimi vedou rychlé honičky. Vědci zatím nevědí, proč vrcholoví mořští predátoři ustupují menším kytovcům, protože nebyly zaznamenány přímé útoky kulohlavců na kosatky. Jedním z možných vysvětlení je kolektivní obtěžování predátora, známé jako mobbing, nelze však vyloučit ani ochranu mláďat či soupeření o zdroje.

Vědci objevili novou schopnost mořských okurek, jejichž amputované tkáně mohou žít 'neomezeně dlouho'. Kousky tkání mořské okurky Psolus fabricii byly izolovány a zůstávají biologicky aktivní i po třech letech. Tento objev zpochybňuje dosavadní názory na tkáňovou nesmrtelnost. Tkáně nejenže přežívají, ale také vykazují růst a reorganizaci buněk. Jde o jedinečný případ mezi známými živočichy, který naznačuje možnost využití pro biologickou odolnost a regeneraci tkání.

Vědci jsou znepokojeni, že zombie červi, kteří žijí na kosterních pozůstatcích velryb, zmizeli z hloubek u pobřeží Britské Kolumbie. Tito červi, důležití pro podmořské ekosystémy, se obvykle vyskytují na kostech kytovců, ale monitorování během deseti let neodhalilo jejich přítomnost. Příčinou jejich zmizení může být nedostatek kyslíku v oblastech, které jsou kvůli změně klimatu stále více ovlivněny. Rozšiřování tzv. kyslíkových minimálních zón ohrožuje biodiverzitu, kterou tyto mikrohabitaty podporují.