oceány

Vědci nalezli mikroplasty v plžích a mušlích žijících u hydrotermálních průduchů zhruba dva kilometry pod hladinou oceánu. Částice se objevily u 11 z 12 zkoumaných živočichů ve vzorcích z jihozápadního Pacifiku a Indického oceánu, nejčastěji šlo o polystyren. Průměrně připadalo na jednoho živočicha 3,42 plastové částice. U plžů se plast hromadil hlavně v trávicích orgánech, zatímco u filtrujících mušlí byl rozložen rovnoměrněji. Vyšší koncentrace vědci naměřili v Indickém oceánu; roli mohou hrát rozdíly v znečištění, mořském proudění i lidské činnosti. Studie zdůrazňuje, že ochrana těchto těžko dostupných ekosystémů vyžaduje především omezení plastového odpadu u zdroje.

Nová studie naznačuje, že na Venuši mohly v dávné minulosti existovat rozsáhlé oceány, které pokrývaly asi 90 procent jejího povrchu. Autoři opírají hypotézu o polygonální pukliny podobné strukturám v mořských sedimentech, mimořádně dlouhé kanály a nížinné hřbety, jež by mohly souviset s usazeninami soli po vyschnutí oceánů. Odhadují, že planeta mohla mít množství vody odpovídající zhruba 40 procentům objemu pozemských oceánů. Jednotlivé útvary lze stále vysvětlit také sopečnou či tektonickou aktivitou, proto důkaz není definitivní. Budoucí mise ESA EnVision a NASA VERITAS by mohly hypotézu ověřit podrobnějším radarovým průzkumem.

Nová studie spojila největší hromadné vymírání na konci permu s kombinací vysokých teplot a úbytku kyslíku v oceánech. Tehdejší oteplení vyvolaly rozsáhlé sopečné emise skleníkových plynů a zvlášť těžce postihlo pomalu žijící mořské živočichy, například ramenonožce a lilijice. Vědci porovnali odolnost 38 druhů a zjistili, že prvohorní fauna byla při růstu teplot citlivější na omezení dostupnosti kyslíku než dnešní skupiny, jako jsou měkkýši, ryby či ostnokožci. Autoři upozorňují, že nejhorší scénáře současného oteplování mohou dosáhnout rozsahu podobného permu, avšak dnešní emise lze na rozdíl od tehdejší sopečné činnosti omezit.

Vědci vedení Andreou Verolinou z Univerzity Paris-Saclay identifikovali 73 dosud neznámých podmořských kalder za pomoci algoritmu původně určeného pro detekci kráterů na Marsu. Tento objev více než ztrojnásobuje počet známých podmořských kalder a otevírá nové možnosti pro sledování vulkanické aktivity pod mořem. Nově objevené kaldery se nacházejí především v interiérových tektonických oblastech. Studie nehodnotila aktuální aktivitu těchto kalder, avšak poukazuje na důležitost jejich měření pro pochopení možných podmořských vulkanických hrozeb. Výzkum také ukazuje na nezbytnost rozsáhlejšího monitorování potencionálně aktivních podmořských vulkánů.

Geologové zjistili, že africký kontinent se rozpadá rychleji, což povede ke vzniku nového oceánu. Rozpad je pokročilejší, než se očekávalo, a v oblasti Turkanské riftu je zemská kůra nečekaně tenká. Tento proces vytvořil ideální podmínky pro fosilizaci, což je spojeno s nalezením raných hominidních fosilií. Nový oceán se začne formovat, jakmile magma prorazí ztenčenou kůru a vytvoří mořské dno. Studie také naznačuje, že geologické změny měly významný vliv na paleoantropologické záznamy v této oblasti.

Nová studie odhalila, že mořské vlny veder výrazně zesilují škody způsobené hurikány a tropickými cyklony. Analyzováno bylo 1600 tropických cyklonů od roku 1981, přičemž mnoho z nich se stalo ničivějšími po překročení oblastí s extra teplou vodou. Tyto klimatické jevy způsobily o 60 % více katastrof s škodami přesahujícími miliardu dolarů. Teplejší voda slouží jako palivo pro hurikány, což vede k jejich rychlé intenzifikaci. Studie naznačuje, že s přibývajícími mořskými vlnami veder kvůli změně klimatu se zvyšuje riziko extrémních škod při přistání hurikánů.

Podle zprávy Světové meteorologické organizace dosáhla tepelná energie oceánů v roce 2025 rekordní výše. Oceány absorbují 91 % nadbytečné energie zachycené skleníkovými plyny, což má vážné důsledky pro klimatickou rovnováhu Země. Ohřívání oceánů přispívá ke zvýšení intenzity extrémních bouří a zvyšuje kyselost vody, ohrožující mořský život. I při úplném zastavení emisí budou oceány nadále uvolňovat teplo, což urychlí globální oteplování. Změny v oceánech zhoršují dopady na ekosystémy a závislé komunity. Generální tajemník OSN António Guterres varoval, že odkládání řešení klimatické krize může mít smrtící následky.

Nedávný výzkum starověkých antarktických ledovcových jader naznačuje, že v minulosti mohly mít oceánské teploty větší vliv na změny klimatu než skleníkové plyny. Vzorky ledu z Allan Hills, regionu s jedněmi z nejstarších ledů na světě, ukázaly, že oceánské teploty hrály klíčovou roli při změnách klimatu během uplynulých tří milionů let. Výzkumné týmy zjistily, že zatímco atmosférické úrovně oxidu uhličitého a metanu zůstávaly stabilní, oceány se výrazně ochladily už před 2,7 miliony lety. Tato zjištění naznačují, že k pochopení klimatických změn potřebujeme více informací o historických oceánských tocích a teplotách.

Vědci představili koncept 'mořských temných vln', které mohou zastínit oceány na dlouhé týdny, což má vážné dopady na světlo závislou mořskou faunu a flóru. Tyto krátkodobé, ale intenzivní období tmy způsobují bouře, květy řas a sedimentace. Nový výzkum adaptoval existující metody pro identifikaci těchto epizodických událostí, čímž pomáhá porozumět jejich vlivu. Mezi lety 2002 a 2023 bylo zjištěno 25 až 80 těchto temných vln u Nového Zélandu, často spojených s bouřkovými podmínkami. Přestože studie nepřímo kvantifikuje poškození mořského života, poukazuje na významný ekologický dopad těchto událostí. Výzkum poskytuje cenné informace pro ochranu pobřežních ekosystémů.

Mars byl v minulosti planetou pokrytou jezery, řekami a oceány. Italští a švýcarští vědci analyzovali satelitní data z oblasti Coprates Chasma, kde objevili delty podobné těm na Zemi. Tyto struktury naznačují přítomnost oceánu, jehož hladina se nacházela ve výšce 3 650 až 3 750 metrů pod referenční úrovní povrchu Marsu. Oceán na severní polokouli Marsu mohl mít velikost podobnou Arktickému oceánu. Výzkum naznačuje, že voda na Marsu mohla existovat až před 3 miliardami let a může mít důležitý význam pro hledání stop po dávném mimozemském životě.