Hirošima

Dvě slova „CLOUD GONE“ ve letovém deníku bombardéru Enola Gay pomohla vědcům nově odhadnout výšku kouřového sloupce po atomovém útoku na Hirošimu v roce 1945. Posádka přestala oblak vidět 97 minut po výbuchu, když byla zhruba 750 kilometrů daleko a letěla ve výšce asi 7,4 kilometru. Historický záznam zároveň uvádí, že výhled omezoval opar, nikoli zakřivení Země. Výpočty zohledňující tehdejší atmosférické podmínky ukázaly s 95procentní jistotou minimální výšku sloupce 11,3 kilometru. Zjištění podporuje scénáře, podle nichž mohou požární bouře po jaderných explozích vynést saze do výšek významných pro vznik jaderné zimy, ačkoli jediný útok takový jev nezpůsobil.

Vědci nalezli v mikroskopické částici spadu z Hirošimy kovovou slitinu s dosud nepozorovanou kombinací chemického složení a krystalové struktury. Zrno o velikosti asi deset mikrometrů tvoří hlavně železo, chrom a křemík, obsahuje však i další prvky. Na rozdíl od běžné oceli má složitou uspořádanou kubickou strukturu typu AlAu₄. Podle badatelů slitina vznikla kondenzací kovových par v žáru jaderného výbuchu a následným mimořádně rychlým ochlazením. Objev naznačuje, že historický jaderný spad může ukrývat další vzácné nestabilní materiály, zároveň ale připomíná lidské utrpení spojené s bombardováním Hirošimy.