archeologie

Archeologové v jeskyni Suder Vagnhus na ostrově Lilla Karlsö objevili ostatky mladé ženy a plodu, který byl podle kostí ve 32. až 34. týdnu vývoje. Nález může být starý přibližně 8 000 až 9 500 let a patřit mezi vzácné prehistorické pohřby, v nichž plod zůstal v těle matky. Ženě bylo pravděpodobně 14 až 19 let a zřejmě byla pohřbena schoulená na boku, což odpovídá tehdejším zvyklostem. V jeskyni se našly i úlomky kostí nejméně jednoho dítěte, takže místo mohlo sloužit k pohřbívání. Přesnější stáří mají určit radiokarbonové testy, analýza DNA by pak mohla potvrdit příbuznost ženy a plodu.

Nová analýza 309 domů v asi 4 000 let starém městě Mohenžodaro v dnešním Pákistánu naznačuje, že majetkové rozdíly se tam s růstem prosperity zmenšovaly. Archeologové použili velikost obydlí jako ukazatel bohatství a vypočetli Giniho koeficient 0,44, výrazně nižší než u srovnatelných měst starověkého Řecka či Mayů. V pozdějším období se rozdíl mezi největšími a nejmenšími domy přiblížil úrovni raných zemědělských vesnic. Město postrádalo okázalé paláce a hrobky, zato mělo rozvinutou kanalizaci, plánované ulice a široce dostupné veřejné vybavení. Studie zpochybňuje představu, že hospodářský rozvoj nutně vyžaduje soustředění moci a bohatství do rukou malé elity.

Analýza nákladu lodi Batavia, která ztroskotala u západního pobřeží Austrálie v roce 1629, přinesla nové poznatky o obchodu nizozemské Východoindické společnosti. Vědci zkoumali pískovcové stavební bloky metodou datování detritických zirkonů uranem a olovem. Zjistili, že na pohled podobné kameny pocházely nejméně ze dvou německých lomů, Bentheim a Obernkirchen, vzdálených asi 140 kilometrů. Materiál byl následně soustředěn do jedné zásilky a přepraven přes půl světa pro výstavbu v tehdejší Batavii, dnešní Jakartě. Nález dokládá, že firma již před čtyřmi stoletími řídila složitou a koordinovanou logistickou síť pro koloniální infrastrukturu.

Asyriologové Alexander Johannes Edmonds a Eckart Frahm rozpoznali ve starých klínopisných dokumentech tři dosud neznámé novoasyrské krále. Tiglatpilesar vládl patrně v letech 763–762 př. n. l., Šalmaneser v letech 747–745 př. n. l. a Aššur-uballit krátce v letech 913–912 př. n. l. Všichni se zřejmě ujali moci v Aššuru během politických otřesů, ale po svržení byli zčásti vymazáni z oficiálních záznamů. Nálezy ukazují, že Asyrský seznam králů líčí nástupnictví idealizovaně a potlačuje zprávy o povstáních, uzurpacích a dynastických konfliktech. Studie vyšla v časopise Journal of Cuneiform Studies.

Analýza dvou terakotových kadidelnic z Pompejí a nedalekého Boscoreale ukázala, jaké vůně provázely domácí náboženské obřady ve starověkém Římě. V nádobách se zachovaly stopy dřevin a rostlin, patrně dubu, vavřínu, peckovin a trav, které sloužily jako palivo i vonné obětiny. V jedné kadidelnici vědci objevili také zbytky pryskyřice pravděpodobně typu elemi, dovážené z oblastí napojených na rozsáhlé římské obchodní sítě. Nález je prvním přímým archeologickým dokladem používání dovezených aromatických pryskyřic při domácím kultu v Pompejích. Možné stopy vinných produktů by mohly souviset s rituálním naléváním vína, jejich původ však nelze zcela oddělit od moderní kontaminace.

Nová studie zpochybňuje tradiční obraz „barbarů“ jako chaotických a primitivních násilníků, který často vytvořili jejich imperiální či koloniální protivníci. Badatelé porovnali Vikingy, Haudenosaunee, mořské národy Středomoří a Komanče. Tyto skupiny podle nich dokázaly koordinovat rozsáhlé vojenské a politické aktivity i bez centrální vlády, hlavního města nebo jediného vůdce. Opíraly se o příbuzenské vazby, klany, obchodní kontakty, aliance a pružné rozdělování zdrojů. Decentralizace přitom mohla být vědomou strategií obrany proti rozpínajícím se státům a říším. Autoři upozorňují, že k úplnějšímu pochopení těchto společností je vedle archeologie nutné zohlednit i ústní tradice a další prameny.

Týdenní přehled představuje pozorování dvou hvězd, které byly považovány za možné kandidáty na mimozemské Dysonovy sféry. Data z teleskopu JWST však ukázala, že jejich neobvyklé signály nejspíš způsobují vzácná astronomická uspořádání. Výzkum zároveň naznačuje, že kreatin může podporovat imunitní buňky při boji s rakovinou. Fosilie z Austrálie zachytila řetězec predace z období dinosaurů, v němž mořští plazi požírali i ptakoještěry. Letecké laserové skenování odhalilo v jihozápadní Amazonii stovky dříve skrytých staveb a naznačuje rozsáhlé dávné osídlení. Další studie se věnují omezení škod umělého osvětlení pro hmyz a hledání existujících léků s potenciálem zpomalovat stárnutí.

Nové LIDAR průzkumy odhalily stovky skrytých struktur pod amazonským pralesem, které přisuzují civilizaci Aquiry. Tato civilizace, existující mezi 600 př. n. l. a 850 n. l., vytvořila až 30 000 zemních děl a mohla mít populaci až 3 miliony lidí. Zemní díla sloužila pro ceremonie a politické akce a jsou jedinými viditelnými pozůstatky této kultury. Průzkum naznačuje, že Amazonie byla v minulosti osídlena hustěji, než se předpokládalo, a zpochybňuje tradiční pohled na ni jako na nedotčenou divočinu.

Archeologové odkryli v Mexiku oltář z před-aztéckého období, který mohl sloužit k lidským obětem. Nález zahrnuje lidské lebky a jiné artefakty v bývalém hlavním městě kultur Tolteků, Tule. Výzkumníci našli stopy po dekapitaci, což naznačuje rituální oběť. Oltář byl součástí elitního sídla a objevil se během záchranných prací před stavbou nové železniční tratě. Artefakty byly pečlivě zdokumentovány a převezeny do laboratoří pro další studium.

Nový výzkum odhalil, že egyptské princezny uměly aktivně používat zbraně, které byly nalezeny po jejich boku. Analyzováním jejich kostí vědci zjistili, že ženy měly vyvinuté svalové úpony, což naznačuje, že pravidelně používaly dýky, luky a palice. Princezny žily aktivní život a jejich role v královském dvoře byla spojena s bojovými dovednostmi. Jejich trénink byl možná součástí víry v přípravu na posmrtný život, kde měly plnit důležitou roli. Tato zjištění mění pohled na roli žen v dávném Egyptě a jejich přítomnosti v královském dvoře.