kvantová mechanika

Vědci z ETH Zurich dosáhli poprvé dokonalé náhodnosti, využívajíce kvantového jevu zvaného provázání. Tato náhodnost je kritická pro moderní bezpečnostní systémy, protože umožňuje generovat hesla a šifrovací klíče, které nelze předpovědět. Tým prokázal, že dokáže proměnit i lehce nedokonalou náhodnost v dokonale nepředvídatelnou pomocí experimentu zvaného Bellův test. Výzkum, publikovaný v Nature, představuje významný krok vpřed, protože náhodnost je nezávislá na hardwaru a certifikovaná kvantovým chováním. Dosažení této úrovně náhodnosti představuje potenciální základ pro nové standardy v oblasti bezpečnosti.

Vědci zkoumají možnost, že čas může mít skrytou kvantovou povahu pomocí optických hodin, které jsou přesnější než běžné atomové hodiny. Tyto hodiny by mohly ukázat, že čas nemusí plynout lineárně, ale může být v superpozici, kde zaznamenává více různých časů současně. Tento revoluční přístup by mohl pomoci pochopit, jak čas funguje na kvantové úrovni. Také navrhují využít kvantové techniky, jež by mohly zesílit malé kvantové fluktuace, a tak zpřístupnit pozorování kvantových efektů času s aktuální technologií. Cílem je zisk nových poznatků o propojení relativistické fyziky s kvantovou teorií.

Brit John Clarke, Francouz Michel Devoret a Američan John Martinis získali Nobelovu cenu za fyziku za praktické uplatnění kvantové mechaniky. Jejich práce umožnila rozvoj digitálních technologií, včetně kvantových počítačů a kryptografie. Tento oceněný experiment ukázal makroskopické měřítko kvantového tunelování, což je jev, kdy částice prochází neprostupnou překážkou. Clarke uvedl, že si tehdy neuvědomili význam budoucích aplikací, ale například mobilní telefony částečně fungují díky tomuto výzkumu. Laureáti varovali před dopady rozpočtových škrtů na vědu v USA.